Hrdina

Když se mi dostal do ruky tenhle film, neměl jsem potuchy, o co jde. Zase nějaký tuctový brak o kung-fu a podobných východních bojůvkách. I když mnohokrát s tímhle srovnávaný Tygr a drak jsem viděl a líbil se mi, tak uvidím, řekl jsem si. Jaké bylo mé překvapení, záhy se měnící v úžas, po prvních záběrech, když za zvuků bubnů přivádějí Hrdinu před císaře a děj začne. I dobrou hudbu poznám po několika taktech.

Děj. Mám rád pohádky a tahle byla překrásná. Scénáristé byli pečliví, nenechali se zlákat ohranými historkami, zapracovali na jedničku podtrženou. Vlastně až časem se ukázalo, že příběh je pořád jeden a týž, vyprávěn z různých úhlů pohledu. Dobrý nápad.

Hudba. Tan Dun je famózní následovník japonského mága Kitara, rozehrává i nám evropanům srozumitelnou kaskádu asijských rytmů i tklivých melodií potřebných v klidových sekvencích. Hudba mne učarovala.

Malba. Schválně neříkám kamera, tady na první pohled zaujmou i méně zdatného fajnšmekra fantastické barvy. Jsou všude kolem. Ať už ve scéně na jezeře, v různých sálech a komorách nebo v podzimním listí, kde bojovaly ty divoženky.

Herci. No je to pohádka, žádné psychologické drama z prostředí newyorské intelektuálské smetánky. Hrají pohádku a podle toho k tomu přistupují. Mi se líbili všichni, ať už to byl věhlasný Let Li, Tony Leung, Maggie Cheung nebo pro mne neznámý Dao Ming v roli krále.

Zhang Yimou. Čína mu dala peněz kolik unese, natočil veledílo. Nešetřil na ničem. Bojové scény dokonalé (myslím, že Páni prstenové v koutku tiše bledli), bylo jich tak akorát, kupodivu, a to si na číňanech cením, jen dvě kapky krve. Není třeba řežba za každou cenu. Pro scény vyrobené s pomocí počítačové grafiky najmul osvědčené borce a vyplatilo se. Znovu připomínám mnohokrát zmiňovanou sekvenci padajících kapek na startu jedné tanečně bojové kreace. A do toho ta úžasná hudba a máme obrázek dokonalého filmu, jak by si ho asi představovali jeho francouzští vynálezci.

Hodnocení: 5*