Vyznání
Vím, že se láskou nikdy nezahojím,
tak proč se bez ní tolik, tolik bojím
a proč se bráním, když ji potkávám?
Proč volám po ní, kdykoli tu není
a když pak cítím blízko její chvění,
zas nerozhodně před ní postávám?
Vždyť dobře vím, že znovu přejdu přes práh
a budu blouznit v nocích bez mraků
a znovu budu hladem křičet ve snách
a marně věřit v pravdu zázraků.
Zas marně budu prázdno naplňovat
prchavým kouzlem krásy doteků
a předem vědět, že se nelze schovat,
že z lásky nikde není úniků.
To, co nás čeká, je jen navracení,
jen nové božství, nové zatracení
a nová cesta zpátky k oblázkům.
Nazpátek ke rtům, k prstům, k pohlazení,
k nahotě hebké, jako dětské snění…
Tak děkuji ti předem za lásku.
Za to, že víš, že marnost klopýtání
zas dovede nás zpátky do krásy
a každou chvilku, která spát nám braní,
na další cestu zpátky schováš si.
Mám právě jenom tuhle jednu víru:
že stále trvá oblost oblázků…
Tak pojď se semnou vracet, ať mám sílu
děkovat stále znovu za lásku.
|