Zatímco Leicht zní díky Chadimovu temnému hlasu v němčině lépe, výmluvněji, textu Gorleben oproti prvnímu zpracování chybí dramatičnost, jejíž nedostatek se odráží na celé dvacetiminutové skladbě negativně. Směřuji k jedomu zásadnímu bodu, kde se v kompozici střetává text a hudba: Tam, kde Chadima na desce Gorleben česky "deklamuje" konečnou část básně (Ta tam byla / Ale já / Ji neviděl) a k tomu zespoda zesiluje figura basové kytary, vzniká zásadní pnutí, které spojuje dvě (tři) předchozí části s tou poslední. Je to přesně ten moment, kdy vám mráz běhá po zádech a na který po předechozích partech intuitivně čekáte. Tento vrchol opusu Gorleben, od nějž se pak ještě dál vyhrocuje napětí "monotónní" jízdy zúčasněných nástrojů (aby se po sedmi minutách rázem ztratily ve skoku do ticha), na desce Tagesnotizen chybí.