Děkuji pěkně za optání,
jsem živ a víceméně zdráv,
zuby mám svoje, málo kaním,
udržím ještě moči splav,
nedělám pod sebe jak brav,
nevlastním teřich zvící kádě;
však pište klidně epitaf,
ač tělo drží pohromadě.
Vždyť je to všechno k popukání-
- mládí kráčí jak pyšný páv,
myšlenek na sešlost se straní,
odmítá vzít kdejaký blaf,
hlasité je jak stádo krav
a přec na sebe každé mládě
už márniční si bere háv,
ač tělo drží pohromadě.
Důstojní páni, krásné paní,
i pod fasádou vašich hlav
počalo dávno rozkládání,
bytí jen přechodný je stav;
jen zahánějte vrásek dav,
dopřejte masáž čelu, bradě,
zánik se dobere svých práv,
ač tělo drží pohromadě.
Nač prchat před tím do dálav?
Vždyť už je vlastně po parádě;
hnilobných jsme jen louže šťáv,
ač tělo drží pohromadě.
|