Omylem jsem se dostal na film Vlak života. Chtěl jsme ho sice vidět a věděl jsem, že se v tyto dny hraje v rámci Dnů evropského filmu, ale středeční noviny mi jej utajily. Našel jsem si jako náhradu "kultovní" film Kostka. Ten ovšem nehráli. Může mi někdo vysvětlit, proč středeční noviny matou lidi s programem na další týden? Kostka tedy nebyla, ale zato jsem zjistil, že Vlak života hrají na Perštýně, kam se dá bez rušení přijít pozdě.
Opravdu je to půvabný film. Příběh Židů z jedné francouzské vesnice, kteří se rozhodnou nečekat na transport a vymyslí, že si pořídí vlastní transportní vlak a jím odjedou za svobodou - paradoxně do Sovětského svazu. Nastanou situace nechtěné komiky: při výběru těch, kdo budou představovat Němce, zášť mezi "Židy" a "Němci" (s tím chodit nebudeš, je to Němec), posléze hrdost "Němců" (Němcem nemůže být každý), nákup vagonů (jak to, že Němci budou mít kožený sedadla a my ne?) atd. Objeví se skupina lidí posedlých komunismem, spojení židovské víry a komunistické ideologie je opravdu úděsné. Transportní vlak není samozřejmě možné utajit, a tak při jednom setkání s pravými Němci musí velitel transportu argumentovat: "nejsme v seznamu, jsme speciální vlak, vezeme speciální Židy - jsou to komunisté, dvojnásob nebezpeční, a navíc tak ušetříme vlak". Brilantní je modlitba rabína: "Bože, zachraň aspoň děti... ale děti bez rodičů budou strádat... když už tedy zachráníš i muže a ženy, co ti udělá zachránit i starce?"
Paradoxně působí uchování si židovského zvyku při vstupu do obydlí dotknout se dřívečka u vchodu a políbit prst, jimž se dotkli (omlouvám se, neznám přesný rituál): ono dřívečko ukrývají pod čísla vagonů, která kvůli tomu přitloukají na šišato, ba dokonce pod hákový kříž. Němci pak vyjeveně zírají, když důstojník při loučení pozdraví nacistickým pozdravem, udělá čelem vzad, a před nástupem do vagonu sáhne na kříž a políbí si ukazovák...
Film má slovenské titulky, tedy aspoň ten co jsem viděl. Ale nevadí to. To není myšleno jako impertinence. Jen slýchám, že absence slovenštiny v televizi vede k tomu, že jí dnešní děti nerozumějí. Připadá mi tento argument trochu podivný, děti naopak mají dar se v jazyku podobně znějícím orientovat líp než dospělí.