Sobotní úklid

 

Kávová sedlina a hrůza samoty,

(obojí nepadlo mi do noty).

A ty, jak jsi tak hrozně spěchal

s obojím samotnou mě‘s nechal

uprostřed jedné všední soboty.

 

Co? Tak prostě vstanu od prázdného stolu,

drobky tvých nevěr z bytu vymetu,

odstřihnu krajkoví zbytečného bolu,

do skříně na dno dám fotky, kde jsme spolu,

a ví bůh, že se příště nespletu.

 

Vyvětrám oknem zbytky tvých lživých vášní,

má ložnice je jistě oželí,

dveře za tebou zabouchnu touhle básní.

Tím úklidem mi byt i duše zkrásní

a vychutnám si slunnou neděli.