Vedžat

 

                    (s poděkováním Lechai)

 

sokolí oko

i když slepé

vnímá

 

jakoby obrácením

dovnitř

slyšelo i hmatalo

 

krystalem bělma

nastaveného

světu

jemně procezené

vlásečnice

zevnitř ven i naopak

čistě kreslí čáry do dlaně

těm šťastným

pod ochranou boha Hora

 

dávno po Egyptu

říkávala moje babička

jsi nedělňáček

dvě hodiny s půlnoci

ti se rodí pro štěstí

pro přízeň osudu

 

oba věděli

čím je to vykoupené

 

dívám se na čáry své dlaně

a obrácená vně i dovnitř

po těch vlásečnicích

děkuji jemu, jí i sobě

a na svém štítu

hrdě nosím

slepé sokolí oko