Pescatore (Občasný) - 31.7.2009 > g morr> Pro mě je to naopak. Nepíšu nic zažitého z četby, vědomě, jen co se objeví zevnitř - z toho, co se otevírá snivci. "Kingové literatury" - to jsou pro mě ti, kteří se už kdysi protlačili ke žlabu literárních znalců-posudkářů, většina se tváří tak, že zaručeně ví, co je "dobré" a co není v současné literatuře, tedy: myslí, že to ví a umí posoudit. Často jsou to léty unavení "králové kritiky", kteří víc o díle spekulují a filosofují, jedou ve svém vyschlém stylu po schématech své mysli, než aby ještě nějakým "textem skutečně ožili". Ztratili pružnost mysli a vnitřní dětství, a tak hledí vyprahle i na díla, nic se jim nelíbí, skoro všechno je "hodno sepsutí". Chybí míza, šťáva především jim samým. Stačí se rozhlídnout současným Hostem, Tvarem...
Takoví nemocní Králové Rybáři, kteří ale na nikoho už nečekají.
Nějakou dobu jsem taky "v oboru" dělal, a snad proto... mě to už tak moc nezajímá. Dokud tu byla generace např. prof.Kožmína ad., přišlo mi vše mnohem více "vnitřní", intimní, celý ten dialog mezi autorem a čtenářem-naslouchajícím kritikem. Nejdříve je třeba se otevřít, a ne si myslet, že jsem tu od udílení cen.