Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pátek 22.11.
Cecílie
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
<předchozí v kolekci Před/Po letech prázdnoty z kolekce neva
Autor: Rawen (Občasný) - publikováno 2.8.2002 (00:07:51)
další v kolekci>

Sychravý vítr se schoval do mého zimníku a já jsem se vydal na cestu, kterou
už jsem měl za ty dva roky dokonale vrytou v podvědomí. Byly to krásné chvíle mého
života a já se pořád snažím uchovat v mozku vzpomínky na tohle místo jako příjemné.
Na konci téhle kratičké cesty jsi dřív čekávala ty.
Dveře autobusu si oddechly a celý kolos se vydal dál. Nikdy jsem jím nejel dál než
na tuhle zastávku. Nebylo třeba, tenhle autobus pro mne existoval jen od Buřičovy
do Dřevěnice. Byl večer. Světla veřejného osvětlení daly sněhovým vločkám třpytivé
kabátky a umožníly jim pro dnešek nahradit hvězdy. Bílé obláčky mi sedaly na tvář a zdobily
mi ji umělými slzami. Brečel jsem. Na konci téhle kratičké cesty jsi se vždycky usmála
a vyběhla jsi mi naproti. Krásná.
Je to osmdesát dva kroků. Jenom se zahne za roh a hned jste tam. Plni očekávání, napětí,
touhy. Nikdy mi ten pocit neznevšedněl. Ani po roce a půl, ani po letech. Tahle
cesta měla vždy své zvláštní kouzlo. Na jaře, na podzim, ve dne, v noci. A to všechno
jen pro to, že jsi tam vždy čekala ty. Královna všech ročních období, s vlasy od slunce
a nočníma očima. Jak jen se může něco tak krásného rozplynout a beze zbytku zmizet?
Nic netrvá věčně, všechno jednou zapadne, umřou všichni, kteří si na to pamatují. Knihy
a záznamy se rozpadnou na prach, nebo je sežerou krysy. Po určité době to prostě vymizí
z historie. Nikdy se to nestalo. Nikdo si nebude pamatovat na tebe, na mě, na to co nás
potkalo. Bylo to zbytečné. Zbytečně krásné. Krásně zbytečné.
Bylas to ty. Bylas pro mě vším. Byla jsi jedinou jistotou mého života. Ve stánku jsem
si každý den koupil vstupenku do štěstí. Posvětil jsem ji v turniketu a andělské vozy
mne dovezly až k tobě. A ty jsi stála pokaždé na stejném místě. V letních šatech, v džínách,
v teplém kabátě. Pokaždé se mi podařilo rozzářit tvůj obličej do něčeho, co by umělci
nazvali podlamující inspirací. Bylas na tom rohu tak nádherná a já byl tak šťastný.
Ještě jednou bych se potřeboval projít tvými vlasy. Ještě jednou bych chtěl navštívit
tvá dětská ústa. Potopit se do tvých chladných, hlubokých očí a smýt ze sebe vše, čím
jsem za dnešní den prošel. Obejmout tě, lásko. Dopřej mi to. Naposledy.
Nesmím dovolit, aby se tohle všechno za několik desítek let smazalo z historie, musím
o tom všem napsat. Zkoušel jsem to miliónkrát, abych poznal, jak jsou slova mnohoznačná,
nepřesná, zavádějící. Ještě jednou si musím všechno prožít. Dostat to všechno z podvědomí
na papír. Pomoz mi prosím, snad pro tebe ještě něco znamenám. Jak to, že nestojíš na
našem místě?
Sněhové vločky bičují mé oči. Jsem zaslepený, starý blázen. Potácím se osamělou ulicí,
ven by psa nevyhnal. Je noc a všechny lampy jsou vymlácené. Pošetilý starý muž, který
nechce, aby to nejlepší v jeho životě, to, co alespoň trochu stálo za řeč, zůstalo
navždy živé. Ve starých kostech mi praskají větvičky, po pár metrech mě zastaví dráždivý
kašel. Pamatuješ lásko, kolik jsme denně vykouřili cigaret?
A pak známé místo. K nepoznání. Zešedlá cedulka na zvonku, tvé jméno, vše pořád na stejném
místě. Úleva, naděje, opět to staré známé napětí. Nervozita. Zavřu oči a stisknu tlačítko.
"Blááázne." odpověděla mi meluzína. "ŠŠŠŠííííílenec!" přidal se vítr. Stromy kolem se
třásly smíchy a já byl zase tak sám. Tak sám v tom všem. V končícím životě beze smyslu.
S jediným světlým bodem, který neotvíral dveře. Žije vůbec? Počkám ještě půl hodiny.
Seděl jsem ve vchodu. V tom vchodu, ve kterém jsme se vždycky dlouze loučili a nikomu
z nás se nechtělo udělat první krok směrem k domovu. Už jsem nepotřeboval vločky. Má
tvář byla vlhká i bez nich. Snad žila lepší život než já. Třeba žila dny plné radosti,
provoněné čerstvě nasekanou trávou, prozářené sluncem. Měla spoustu krásných, zdravých dětí
a někoho kdo ji miloval alespoň zčásti tolik, jako já. Je to tak dávno lásko. Zapomnělas?
Je konec. Váhal jsem příliš dlouho. Vše dobré už pominulo dávno, před lety. Pamatuješ na
ty písničky, které jsme měly "za ty naše?" Jsou to už vykopávky, mladí lidé je neznají a
nikdy je neslyšeli. Nic netrvá věčně, ani naše pohádka, které nás spojila, pamatuješ?
Sbohem lásko. Chtěl jsem se rozloučit a zvěčnit tě, abys byla navždy. Tak nádherná.
Zavřel jsem oči, vítr utichl, stromy zmlkly. Svět se vytratil a já jsem se potichu
zvedl a navždy odešel...



Poznámky k tomuto příspěvku
Kajman (Občasný) - 2.8.2002 > Neví, o co přišla!
<reagovat 
 Rawen (Občasný) - 2.8.2002 > Kajman> Tohle se naštěstí ještě nestalo. Snad to takhle nedopadne. (nebo taky jo, kdo ví :-)))
<reagovat 
Rawen (Občasný) - 2.8.2002 > Jinak se omlouvám za 1 překlepnutí a 2 stylistické chyby. (hledej šmudlo) Nedaří se mi je opravit v editoru (hází to nějaké chybové hlášení), takže prosím trošinku tolerance. :-))) Díky.
<reagovat 
Přeslička (Občasný) - 2.8.2002 >
Body: 5
<reagovat 
centaur (Občasný) - 3.8.2002 > A pokud se to nestalo, proč o tom píšeš? Čistě psychologicky... přijde mi to velmi ego-istické. (teď nemyslím sobectví)
<reagovat 
 Rawen (Občasný) - 3.8.2002 > centaur> Prostě jsem to napsal. Jen tak mě napadlo, jak by to jednou mohlo skončit. Jak nechci, aby to skončilo. Nehledej za tím něco víc...
<reagovat 
 Wizard (Občasný) - 24.9.2002 > centaur> Naštěstí se Tvým tupým názorem (stále ještě) neřídí veškeré umění!
<reagovat 
 Rawen (Občasný) - 30.9.2002 > Wizard> :-)
<reagovat 
Felipe (Občasný) - 25.2.2003 > Dnes jsem uz jednou podobnou nepuvodni formulaci pouzil, takze pardon: egoisticke je predevsim psat dlouhy text o cemsi, co sotva koho zajima, zpusobem, jenz k smrti nudi.
Nic osobne, Rawen, nic osobne. Platonovi nikdo jeho vylevy nevytyka, prestoze jsou jeste pitomejsi, myslim Faidra.
Ale je to kravina.
<reagovat 
centaur (Občasný) - 25.2.2003 > co máš na mysli pod mým tupým názorem?
<reagovat 
Rawenovo špatné já (Občasný) - 11.1.2006 > - druhý nejlepší milostný výlev na světě .)) bohužel jsem zde opět osvědčil své stochastické dispozice, ale lidé jsou pak o to bohatší. jen ještě nevím, kam půjdu zvonit ... - dále no comment ****
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je devět + devět ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
 
 
1 2 3 4 5 6 (7) 8 9 10 12 13 15 16 17 19 20 21 22 23 24 25 26 27 30 31 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 52
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter