žere mě to a nevím jak začít...

třeba konec šichty tehdy ve skladu

je po ránu a zívají

i neděliči chleba

co na stranu si dávali

to za moment se vstřebá

pak zbyde jen zmrzlé ráno

je dávno v tahu ta doba

vzpouzení se polekaným kostem

podobám se střízlíkovi s vykloktaným peřím

jak osten propíchaných přání

dnes úspěch po bankovkách měřím

nezasadili tak neporostem

nebo když jsem si přivstal až k divadlu

a zatraceně zimní sen

se ohýbá smíchem

zachvácen

pak zlomí se a přísahá a prosí

jen pro další z písní kantilén

pár plakátků v hale

několik nakřivo

několik podezřele

hovno...

všechno co se mi kdy stalo, se odehrálo ráno, v zimě, ve vchodu u skoro nepopsaných zvonků

zlato

usnula země, prosákla betonem a ztvrdla

slíbená odměna zůstala viset na drátech

pružina neminula cíl

jen do hodin se protlačila o malou chvíli dřív

rudá barva zrudla

vzdech-li-na mě tenkrát někdo, koho znám

proč jsem nezkusil

mít větší vliv 

na tu ranní zimní scénu?

.

.

..

.

..

..

.

.

..

.

..

.

.

.

..

.

.

jo a byla fakt zima a stál jsem tam sám - ale to dá přece rozum, protože zoufalci stojí vždycky sami a škrábou si zátylky a mlčí...