"O   poznání

Jellymann G., chtějící  nějak  vyniknout, věděl, že  "musí" hodně znát; -rozhodl  se tedy nejdříve  projít "Palácem všeobecného vědění".

„Očistěte  si řádně  obuv, člověče!“ upozornil jej  přívětivě hned  u vchodu  muž, který  dělal tu  vrátného, a  který byl  náležitě hrdý  na mramorovou  dlažbu a  na zde  položené  vzácné koberce, tak  umně  zdobené.

V první  hale  Jellymannovo  sebevědomí mírně  stouplo, neboť  mnohé věci  mu tu  přeci byly alespoň  vzdáleně známé  nebo  povědomé. Ovšem  z té prvé místnůstky  vcházelo se  do další  síně, mnohem  prostornější, a  tu z  mnoha poznání  se až   tajil dech.

Jellymann G.  se nadšeně  vrhnul  do prohlídky.

Měl chuť  zdržet se  u mnoha  exponátů, většinou alespoň  relativně jasně tu  osvětlených, a  i díky  zrcadlům  "dost dobře"  prohlédnutelných ze  všech  stran, ale  jeho zvědavost, živená  letmými pohledy  skrz nedovřené další  dveře, ho  popoháněla stále kupředu. ... -Hned  po krátkém zastavení u jedné přeplněné  vitríny odbíhal  zase ke  druhé, aniž by  se k té předcházející, i přes  svá předsevzetí , byť  jen  pohledem ještě  vrátil, procházel chvatným krokem  dlouhé řady  tabulí, co  jej neupoutaly  žádným  z "náhodně" zachycených  slov, a  stalo se mu také  několikrát, že   s očima   upnutýma  k   objektu "na   dálku" lákavému   proběhnul nevšímavě   kolem dalších   věcí za   povšimnutí   stojících. ...-Byl  až zdrcen "nesmírnou" bohatostí   následujících obrovských  sálů, z  kterých vedly  ne jedny, ale  hned několikeré další  dveře, skrývající  celou spleť  dalších prostor, tak  krásných a  tak zajímavých !

Byl jako  u vytržení; - tak hnala  jej ta  jeho  dychtivost.

Procházel   dál a   dál, dokud   nezačal se   v tom   labyrintu   alespoň trochu   orientovat; propracovával   se hojně   navštěvovanými i    polozapomenutými místnostmi do   těch nejvzdálenějších   a   nejtmavších   koutů, byl   nadšen novými   souvislostmi, když   náhle   otevřel průchod   tam, kde   již dříve   byl, a   dokonce   díky   své intuitivní   fantazii   objevil v   několika zdánlivě   slepých sálech   další, dobře   "skryté" dveře, a   několikrát se   mu i   zdálo, že   vstoupil do   míst, kde   před ním   ještě nikdo   nikdy   nebyl.

-To ale samozřejmě "muselo" být pouze klamné zdání.

Čím   chvatněji   procházel tím   Palácem, tím   jasněji věděl, že   stihne jen   velice málo   do  "zavírací"   hodiny, a   na další   návštěvy, tak   nejisté, se   spoléhat   nechtěl. Mrzelo jej, že   podcenil  rozlehlost  celého  areálu, a   že si   ráno nepřivstal – to nyní  již nešlo   napravit, pohánělo   jej to   ovšem alespoň   k ještě   většímu   úsilí.

Brzy  však  pochopil, že  jeho snaha je  nadlidská, že  přesto mnoho  prostor  ani neprojde.

Zastavil se  na  chvíli, vyšel  na chodbu  a chladnou  vodou  omyl  rozpálené tváře.

Potřeboval  uklidnit své  srdce a vydýchat se.

Dál  jeho počínání  bylo  systematičtější, ne  již tak "zběsilé". ... -Získal  totiž  potřebný nadhled  v oblastech  svých zájmů  dosáhnutím  alespoň zdánlivě nejzazších  prostor v  několika  křídlech  oné monstrózní  stavby, a  postupoval  pak dále  důkladněji  mezi  těmi  vějířovými  směry, i  když běžný postup je -většinou  tedy prý -"zcela" opačný. -O  tom jej  ale naštěstí  nikdo předem  nepoučil.

Při   svém odchodu   však, již   za   večerní   tmy, byl   k smrti   unaven, a   tak   nepřinutil   se ani   opsat si   adresy dalších   objektů, hodných   navštívení.

Sám   je potom   hledal   zbytečně   dlouho – a   některé vypátrat   nebylo   vůbec lehké.

I  v nich  pak rád  postupoval co  nejdříve až na  konec, zoufale  snažil se  stihnout všechno  najednou, neboť  obával  se, že  se již  nevrátí, že  možná je  tu  zároveň  poprvé i  naposled, a  že  tedy všechno  "to"  tak  krásně  přichystané ani  letmo  nepozná, že  snad  nějakou "náhodou" zrovna  ten  nejbohatší  sál zůstane  mu "navždy", navždy  utajen !
."