Kde se vzal papež ?
Servus servorum Dei - Sluha sluhů Božích
Kdy přestalo být křesťanství pronásledováno ?

Papežství je jedinou říší, která přežila od dob svého vzniku po obě tisíciletí až dodnes. Jedni v papežství vidí geniální dílo lidské prozíravosti, jiní ochranu Boží na zemi.

Ježíš řekl Petrovi "… A já Ti pravím, že Ty jsi Petr; a na té skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou. Dám ti klíče od království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi, a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi." (Mt 16, 18-19)

(pozn. Petr znamená v latině "Skála")

Tato slova dala dle katolické nauky podnět pro vznik a ustavení papežství, jsou napsána na zaoblení kopule nad konfesí baziliky Sv.Petra v Římě. Každý papež je podle katolické nauky zástupcem Sv.Petra, platí za neomylného prohlásí-li z titulu své moci některou část věrouky či mravouky za obecně závaznou. V rámci tohoto zplnomocnění by měl tedy sloužit všem - sluha sluhů Božích. Nicméně v křesťanském světě je papež uznáván pouze římsko-katolickými křesťany.

První dvě století
O počátcích papežství během prvních dvou století toho víme jen velice málo.
První seznam římských biskupů, bohužel bez dat o setrvání jednotlivých biskupů v úřadě, nám zanechal Irenius z Lionu (+ asi 202). Po Petrovi dle Irenia a dle zmínění se Sv.Pavla v dopisech Timotheovi nastoupil jakýsi Lina. Po něm pak Anaklét a pak následuje seznam dalších biskupů. Budeme-li se však na toto rané období papežství dívat ze strany historiků, ti tento seznam nepovažují za příliš věrohodný. V počátcích byla křesťanská obec řízena asi spíše kolektivně, tento seznam je zřejmě seznamem tamních nejvýznamnějších osobností. Před koncem prvního století snad ani neexistovaly v Římě ani jednotliví biskupové, byla tu jen jakási kolegia starších, která církev řídila. Však jakýsi Ignatos z Antichonie už dokládá existenci monarchistických biskupů pro Sýrii a Malou asii, pro Řím tento seznam ještě neuvádí. Přesto klade Ignatos z Antichonie důraz na důležitost římské obce a mimořádně ji vychvaluje. Prvním hlasem, který kdy zazněl zřetelně z Říma, je Klementův dopis (roku 96, nejstarší dopis postapoštolské doby). Postupem času se římská obec dostává do popředí.

Zlom v dějinách křesťanství
K významnému přelomu v dějinách křesťanství dochází až za vlády císaře Konstantina v římské říši. Konstantin se narodil v Naissu (Niš – Srbsko) a mládí strávil na Diokleciánském dvoře v Nikomedii. 25.července 306 byl prohlášen císařem . Za jedné bitvy, kdy se obával, jak dopadne, se prý obrátil s prosbou o pomoc k Bohu křesťanů. V tom měl prý v noci vidění … viděl kříž s nápisem “v tomto zvítězíš”. Tak se skutečně stalo.

Jak tomu bylo doopravdy, že se Konstantin obrátil na víru křesťanskou, zda šlo skutečně o změnu jeho osobního smýšlení či jen o pouhý politický manévr, se dnes můžeme už jenom stěží dohadovat. Jisté je, že od roku 312 usiloval o to, aby se stalo křesťanství státní církví. Téhož roku svěřil dvěma křesťanským biskupům soudní pravomoce (jimi byli Ossius z Cordoby a církevní historik Eusebius z Ceraseje). Roku 313 společně s jakýmsi Liciem navrhl “Milánský toleranční program”, kterým postavil křesťanství na rovinu všem ostatním pohanským náboženstvím. Ještě téhož roku daroval papeži lateránský palác a začal se stavbou lateránské baziliky. Roku 315 zrušil trest smrti ukřižováním, roku 321 nařídil říšským zákonem svěcení neděle. Rovněž zakázal haruspicie, tj. pohanské věštění boží vůle a budoucnosti z vnitřností obětovaných zvířat (r.319 až 321). V roce 320 založil nad hrobem Sv.Petra na vatikánském pahorku chrám Sv.Petra a to přímo uprostřed pohanského pohřebiště. Záhy poté založil baziliku nad svatým hrobem v Jeruzalémě. O několik let později (r.330) založil v Konstantinopolisu (dnešním Istabmulu) novou křesťanskou rezidenci, neboť Řím se mu zdál být příliš pohanský.

Ke křesťanství vedl i své děti. Tak Konstancius (337-361) spolu s bratrem Konstantem (337-350) nařídili úplné uzavření pohanských chrámů. Poté císař Gracián (375-383) v západní polovině a císař Theodosius Veliký na východní polovině vyhlásili křesťanství za jediné oprávněné náboženství v říši. Od roku 381 se dokonce stal přestup na pohanství trestným. V křesťanské církvi tak lidí závratně přibývalo. List se za těchto pouhých pár desítek let obrátil.

Konstantin udělal pro křesťanství jistě velice mnoho. V první chvíli musel především pomýšlet na to, aby v této mladé církvi vybudoval organizační řád, neb tu ve všech místech říše římské sice byla ohniska křesťanství, ale ta nebyla zcela vůči sobě jednotná. Ve své době si tak nadělal i veliké množství odpůrců a nepřátel ze stran původních církví, křesťané, se k němu obraceli s nadějí. Jedinou otázkou tu zůstává, zda byl přerod církve pronásledované v jedinou státní církev správný, církev tak začala částečně plnit i světská poslání … tady je na místě řada kdyby, ta však historikové nesmějí vyslovovat … ať tomu bylo správně či nesprávně, už se tak zkrátka stalo. Konstantin se na východě ctí jako světec, jak rovný apoštolům, jako třináctý apoštol.

Prameny :
Čerpáno a citováno z publikací:
Josef Gelmi - Papežové
August Franzen - Malé církevní dějiny