Vůně

Prošla jsi se zahradou růžových tulipánů,

minula jsi zahradníka a

posadila se na dřevěnou krychličku,

možná totem v pozadí.

To všechno přes nalomenou větvičku

z křoví jsem sledoval.

Pak odhodila jsi svůj závoj a

svlékla svatební šat,

naposledy sama,

Do řeky;

nahá,

Lehla sis

a vlasy s větrem nechala sis hrát.

Pak na slunci po milování růženec,

když narcisy vykvetly a pomněnky se

měnily v zapomněnky.

Bylo léto,

do ticha noci zpíval pták.

Vystoupil jsem z křoví a doufal,

že se stanu součástí tvého mokrého příběhu,

Ale zapomněl jsem -

ten den jsi již byla vdaná …

Tak silnou vůni má dneska čas.