Roztříštím se zrcadlem na tisíc

kousků stínů,

žvýkačkových  symfonií a

čerstvě nařezaných lilií

oslavím svůj příchod jara.

A nad metrem svítí slunce tunelu,

jako vášeň v ostychu,

když ve svém odrazu

moknu na zastávkách

a pořád ti scházím...

Ve svých symfoniích z doteků,

maluji paletu,

modravým odstínem s příchutí purpuru.

A sochu z mramoru vryta

písmem do stromu

je rozetnuta větrem tonoucím.

Pak poskládám zrcadlo

na břehu z písku

a bosou nohou lampičku zapálím.