S čistou hlavou, na náměstí obávaných hrdinů.
Hledal jsem pomněnku ztracenou v karmínu,
Růží a světlých bavlnek.
S návratem ospalek,
Přiznám se neznale,
Když v noci – v nedbalkách, tebe vídávám.
Jsi bohyní studu,
Hrou mnou, náhody osudu …
Svlékni se do ruda.
Pak vyznej se z hříchů,
Do ticha - a vlažného preludia,
Řasenek podzimu.
Naslouchám potichu – tobě a tvým rtům z úst karmínů.
Vždyť nedbale oblečen věřím v zázraky,
Pohledu modravých,
Sluncí stoupajích nad mraky,
V neznámá přísloví.
Prober mě ze snu,
Násilným polibkem – vždyť mi zbývá
Najít svou hvězdu -
Za obzorem
ve stínu ukrytém…
Jen ruku natáhnout.
|