Přítomnost
je otevřené pobřeží,
kde
do kostí ryb se racek chechtá.
Rozmarům
počasí čelíme tu každý sám.
Zranitelní
někde
blízko stále jsme si,
snad
protékám tvým územím
..
až příliš chráněným.
Jako
kruhy na vodě
kolem
sebe tančíme.
Dotýkáme
se , vzápětí mizíme
a
hladina dál zůstává neklidná.
Když
sezóna bouřek nepřechází,
můj
život ztratil jízdní řád.
Možná
nepřítel
z
času stane se,
když
nemáš mu co nechat
v
misce u dveří.
Některá
slova neuměla bych už vyslovit..
Zkřehlými
prsty píši ti je do dlaně,
tam
kde kvete Lunaria rediviva.
Chceš-li,
můžeš jít. Já zapomenu cestu.
Že
ve mně navždy uvízl jsi
přece víš.
Však
budoucnost je dámou nejistou,
u
pasu má klíče k zámku hrůz i lunaparku nadějí.
Vstup
jen ty, kdo se odvážíš..
|