|
Náhodné setkání.
Někde v dáli začal snad už nový den,
my splynuli jsme s nekonečnou nocí,
ručičky hodin hladově vpíjí vyprahlá zem.
Občas všichni dýcháme jen pro tenhle pocit...
Bereš moje slova do dlaní.
Snad bych mohla. Možná chtěla.
Jenomže až příliš neznám tě.
Přestože nejsem vždycky za anděla,
odpusť, dnes zůstanu ti pouhým náčrtem.
Neztrácíš odhodlání.
Co neochutnáš, navždy bude jenom snem,
tak neúnavně vytrvalý
pokoušíš se projít dnem. Ač v rozbité láhvi kormidlo i plachty vzplály,
zatím ještě se svítáním usínáme rozepsaní...
|
|
|