Od prvního pohledu to vím.
Tvoje náruč ke mně je ten správný klíč, té lásce v očích vepsané nejde odolat,
stejně jako kyvadlo osudu v půli cesty nezastavím.
Společný smích je droga, co v žilách dvěma navždy může kolovat.
Dál tedy přikládám,
přestože toho ohně vlastně bojím se.
Dokud srdce hoří, povoluje se prý bláznům celodenní snění.
Hádáš mě, i já hádám,
však co jiného mohli bychom,
na tohle lék prostě není.
Stejní i odlišní, s odvěkou touhou po přístavu,
ruku v ruce tápeme tmou.
Se záblesky bludiček vykrádáme souřadnice spánku lesů
a já už nedokážu utéct, ztratit se Ti v davu.
Nezbývá než věřit,
že tenhle zázrak lásky ještě unesu.
|