Bez humoru bos…

Nemám smysl pro humor a jsem bos!

Proč právě já?!

Měl jsem boty …

I pro vtip- cit a pochopení!

Ale teď!

Jen nahé paty a nechuť se smát!

Chodím bos a smát se nebudu- nechci!

Někdo u dveří  na domovní zvonek zazvoní…

Bezmyšlenkovitě jdu ke dveřím za účelem je otevřít…

A posléze tak i učiním…

Zpříma hledím do protějších očí- modrých očí…

Modrooký pošťák mi podává středně velký balík- usmívá se!

Nic mu nemusím podepsat- je to divný!

S přáním hezkého dne, týdne i následujících let- odchází…

Zas jeden z Těch dotěrných optimistů!

Že se dostali už i do státních služeb je vrchol všeho ,, úsměvna“!!!

Uvnitř té středně velké krabice našel jsem- BOTY_, čímž vážně myslím -obuv!

A tak jsem se obul…

Nejsem už bos a někdy se i zasměju- rád!