Umírám
na vzdory všem plně vitálním funkcím umírám. Dýchám a přesto se dusím
Chci dál spát a nemůžu, protože mozek pracuje a víčkům nedovolí klesnout pod tíhou řas. Chci otevřít- chci otevřít okno, ale někdo přede mnou už tak učinil... rozeběhnu se a volným pádem si letím pro smrt. Dopadnu na nohy a nic. Prostě nic! Nezabije mě ani 15metrový pád z okna. Tak co tedy!? Vcelku naštvaná zjišťuji, že dopadla jsem přímo na tramvajovou zastávku. Lidé kolem jen zakroutí hlavou a dál jsou lhostejní- prostě cestující MHD! Přijíždí tramvaj. Lehám si tedy bleskurychle na koleje a čekám na smrt pod koly tramvaje. Tramvaj cinká- a mě symbolizuje to umíráček, nadšeně se obrátím na bok a stavím se(vlastně si lehám) smrti čelem! Sakra! Brzdná dráha tramvaje byla kratší než jsem čekala a tramvaj zastaví těsně před mou hlavou- stačilo pár centimetrů a mohla to být smrtelná fraktura lebky! Ještě v zoufalství zakřičím na zadní část obecenstva zastávky, ať ji strčí o kousek dopředu- ale oni lhostejně nastupují do tramvaje a kroutí hlavou – prostě cestující MHD! Říkám si- ještě počkám, třeba se to povede při rozjezdu – no nepovedlo – dalo se to čekat! Tramvaják zavřel automaticky dveře, zacinkal- a sprostě mě objel! a ještě se mi smál a všichni lidé v tramvaji se mi smáli. Na další tramvaj nebudu čekat a jdu dál hledat příležitost k dnešní sebevraždě. Zmínku o pokusech vrhnout se pod autobus, dětský kočárek a cyklistu vynechám – jak je zřejmé opět byly neúspěšné, ale zastavím se unové úspěch zaručující možnosti letálního závěru dne.
Nacházím se u výzkumného ústavu- ano správně – hodlám si aplikovat nějaké ty smrtelné choroby. To už se musí povíst!!! No ne? No ano! Hezky pozdravím vrátného a požádám ho, aby mě pustil na velmi rizikové pracoviště. Vrátný se jen ušklíbne a se slovy: zas nějaký sebevrah, dnes už jste šedesátáosmá, mě pouští. Jdu po schodech do vnitřní budovy, míjím se s tříhlavou krysou, opicí čtoucí Othella – při bližším zkoumání zjišťuji, že v originále – tudíž v němčině... trošku v šoku pokračuji do dalších pater. Míjí mě pochodující v řadě za sebou militantně smýšlející klony jater a proti nim v odboji páry ledvin... a já z povzdálí sleduji boj. Velmi naturalistické pojetí- až nechutné... všude lítaj samý vnitřnosti! fuj je to hnus asi budu zvracet – pokud budu zvracet tak tři dny v kuse ztratím potřebné minerály a následkem acidobazického rozvratu umřu.Ale nemám co zvracet, protože už druhým týdnem se pokouším zabít hladem!... raději dál. Konečně nacházím ceduli ,,rizikové pracoviště“ VSTUP NEZAKÁZÁN ... a tak vstoupím s blaženou představou blížící se smrti vyvolávající na tváři mé úsměv. Nepřekvapivě je tu celkem rušno. Pozdravím se s několika ozbrojenými příšluníky ETY. Rozhlédnu se kolem – na druhém konci jsou u ampulek dýmějového moru členové AL- Kaidy, od nichž na důkaz empatie dostávám ruční granát, ale jak jistě čekáte, svůj úkol nesplnil a jen mi při značné explozi rozcuchal účes...i tak Usámovi poděkuji.
U smrtelných chorob zatím plno, a proto postoupím k sekci velmi účinné látky ttVENENA
Symbol lebky se zkříženými hnáty ve mně budí důvěru. Z regálu beru ttErgotamin, kde maximální terapeutickou dávkou je 0.006g, a tak projistotu požiji dvě plné lékovky a třetí si raději nasypu ještě do očí a uší a zbytek vdechnu. S napětím čekám....čekám...............čekám!!! výsledek?! třikrát jsem po vdechnutí kýchla a jen asi na setinu vteřiny upadla do bezvědomí, ani jsem si v pádu nerozbila hlavu o hranu regálu, což by přineslo nejmíň krvácení do mozku z následkem smrti- prostě nic!!
Naprosto plná vzteku se polívám étherem,30% persterilem a toluenem- dokonce se na závěr zapálím- drobné, ale krátké vzplanutí sice bylo-avšak trochu ohořelá kůže nenahradí rozkladnou reakci těla! Konečně se uvolnila oddělení vakcín a virů a dokonce(to jsem si i polohlasně zajásala, což ostatní přešli jen význačným mlčením) dokonce tedy i regál plný bojových plynů.
Říkám si Sarin Tabun – to je nic!! ale kdybych měla to štěstí a dostala se k Yperitu!
Otvírám nadšeně tlakovky se Sarinem i Tabunem dohromady a per orálně zároveň i nasálně inhaluji – tu náhle spatřím ještě tlakovku s Cyklonem B 312 a volím trojkombinaci- zaručeně (alespoň doufám) smrtelnou!
Inhaluji už přes šestnáct minut a znatelné změny na sobě nepozoruji . Po pětadvaceti minutách se za mnou tvoří zástup nervózních čekatelů na plyn: Mám slzy v očích a třicátou minutu ze solidarity k ostatním vypnu přívod plynu.
Pozoruji jednotlivé šťastlivce, kteří se po jednom jediném vdechnutí týchž plynů svíjejí ve smrtelných křečích dýchacího svalstva- a jak jim dále pozvolna organofosfáty rozpouštějí mozkovou tkáň.
Nechci závidět(není to hezká vlastnost)a raději odejdu.
Plyn zklamal. Poslední nadějí jsou snad jen smrtící viry a infekce. Zde je ta nevýhoda, že výsledek není okamžitě patrný. Ale co, lepší než nic. Ještě se zastavím v oddělení s alergeny a zkouším si vyvolat anafylaktický šok. Skončím jen s nepatrnou vyrážkou ( a to ještě ne na vlastním těle). Snažím se ještě probodnout rezavým drátem trčícím z okna, a tím vyvolat celkovou sepsi organismu, ale při pomyšlení na krev, která by z rány jistě dlouho srčela( k mému štěstí bych jistě celá vykrvácela za plného vědomí)tak toho raději nechám.
V oddělení virů, bakterií, spór a prvoků jednám s rozmyslem vytěžit co nejvíce, a tak intravenózně dostávám do těla nejdříve Vibrio Cholerae, Salmonelu Typhi, Černý kašel, dokonce i Lymskou boreliózu a viry Hepatitidy A B C a dosud neznámý kmen D, dále pásový herpes, i Vibrio Leprae i Malárii se syphylisem , ještě Žlutou zimnici. Až když se kolem mě shlukují přihlížející- uznám, že to stačí a vcelku uspokojená validovaným účinkem si ještě před odchodem naindikuji kapénkovou chřipku(jen tak, ať je sranda) a na chodbě přivřu půl těla do výtahu.
Dole se rozloučím s vrátným, který vyjádří hlubokou lítost k mé dosavadní vitalitě, popřeje štěstí a zcela oslabenou imunitu.
Večerní ulicí vracím se domů.......usmívám se a říkám si, jak je ten svět pěknej, když není den vleklej....................................
|