„Kdo Ti tak cuchal tmavé vlasy ?“
Ptám se jí a ona neví....
-Dívka zdrojem inspirace-
„ Inspiruj mne dívko! s rozcuchanými vlasy tmavými...“
Postrádá úsměv, má oči zavřené...
leží vedle mne
a já se na ni upřeně dívám...
Černé vlasy splétají se s tmou,
a spolu pak skládají mozaiku noci.
Její bílá pleť září jako měsíc
na zimním nebi,
„ledový vzduch ohříváš svým pravidelným dechem“
A tu cosi, za knihami v polici, mihne se...
Malý skřítek- to on ?!
„To on ti tvé tmavé vlasy zacuchal, když jsi spala!“
Skřítek z jedné tvojí knížky utekl,
a teď, když ví,
že o něm víme, se stydí
a krčí se v poličce na zdi.
Jdu blíž a nastavím mu dlaň.
Podívá se do ní a pak zvedne oči...
Dívám se do jeho malých zářivých oček.
„Skřítku, vezmi nás sebou do pohádky...“
On se jen usměje a radostí se zatočí,
prstíkem naznačí nám kouzelnou cestu do knížek....
Do vlasů nám padá čarovný blýskavý prach....
a po třpytivé cestičce mezi svazky
hledáme si tu správnou naší pohádku........
|