Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pátek 29.11.
Zina
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
<zpátky Bez výstrahy z kolekce Vyrváno z bahna
Autor: barlach (Občasný) - publikováno 8.10.2002 (12:43:37)
další>

Michal Bärlach

 

Bez výstrahy

 

 

Bylo to ráno jako každé jiné. Probudila mě odporně vlezlá siréna zavěšená na strážním domě. Měl jsem tak strašný hlad, že už jsem se jej naučil necítit. Břicho bylo dobré už jen k tomu, aby Vás do něj mohli mlátit. Chutě se ozývaly jen když z oficírské kuchyně zavoněla pečeně. Ale sliny se na jazyku neobjevily - kručení bylo spíš jen vzpomínkou. Jen něčím neurčitým, čemu už snad zbytek těla ani nevěřil, ani nerozuměl. Při druhém zvonění jsem probudil souseda, stojícího vedle mě. Celou noc kašlal a při jeho dotycích jsem cítil silnou horečku. Otevřel oči, nadechl se a zakašlal, zavála žluč. Kdosi křičel o pomoc a rezignovaně vyběhl ven z baráku. Ozval se výstřel. Jen výstřel, víc nic. Pak trocha hlasů... Lovci, jinak jim nejde říct. Oni nejsou ani zvěř, tou jsme my. Žádná výstraha, žádný křik, jen výstřel. Jako z posedu na divoké prase. Otevřely se dveře, vyšli jsme ven a shromáždili se. Stál tam On. Zvykli jsme si něj a věděli, že se alespoň dvakrát do týdne objeví. Přesto se mi tajil dech. Poručil dvěma z nás - jedním byl můj nemocný soused - aby šli k tělu zastřeleného. Nás postavili kolem. Přikázal jednomu, aby trofej svlékl do naha. (měl štěstí, byl to ten jednodušší úkol). Můj soused pak musel celé tělo olízat úplně do čista. Kadý milimetr zbavit krvavých fleků a špíny nashromážděné za těch pár týdnů pobytu. My se jen koukali. Kdo by se podíval jinam, dostal by nejdřív pořádnou ránu a pak nějaký speciální úkol. Když nemocný očistil tělo nebo chcete-li - hnojivo, mohl se zařadit zpět a sledovat spolu s námi další úkol, který vykonával první vybraný. Tak přeci jen to odnesl - měl zlámat mrtvému všechny končetiny tak, aby jediná kůstka nevyhřezla z těla. Proč? To věděl jen On. Úkol byl splněn a i první vybraný se směl zařadit zpět. On vyndal levou ruku z kapsy, kde po celé představení onanoval a se sarkazemem sobě vlastním prohlásil : "Byl-li Vaším prorokem, jeho kosti se srovnají a zítra bude mezi dráty běhat jako laň." Starý pán, který stál těsně vedle mě, zvedl oči s prosebným výrazem k nebi, aby vzápětí klesl na zem s prostřeleným čelem. On byl pohotový... Nemocný z úleku klesl na kolena a začal vykašlávat shluky sražené krve, zástupem se nesl odporný pach přicházející smrti. Výstřel. Nemocný padl k zemi a ještě chvíli kašlal, neboť kulka jej trefila do krku. Výstřel - kašel ustal. Ne, dnešek nebyl stejný jako jiné dny. Slunce svítilo a jeho krutost doprovázená milým úsměvem oproti jiným dnům vzrostla. Rozešli jsme se pracovat. Já a tři další - jeden z nich byl naglický pilot, spíš býval - jsme dostali za úkol vykopat jámu a ukrýt v ní těla usmrcených. Jáma se hloubila sama, paprsky nám prohřívaly zkřehlé klouby a slabý, jemný větřík nás příjemně ovíval. Byl by to jinak krásný den, nebýt tu těch drátů a ... ...jich. Anglický pilot kul plány k útěku a my ho jen s pobavením poslouchali. Bylo nám jasné, že pokusí-li se o to, budeme tu zítra zítra zakopávat jeho zohavenou mrtvolu. Po půlhodině kopání jsme narazili pod zemí na starší hrob. Nikdo jej neoznačil. Možná i proto bylo jednodušší vyhloubit jámu. Přidali jsme tam těla dnešních nešťastníků a jámu zaházeli. Pilot označil místo šátkem, který našel opodál. Kříže jsme stavět nesměli - za půdruhé hodiny by vlál šátek nad námi. Opět sirény - shromáždili nás na místě,kde se předtím odehrálo to podivné divadlo. Bylo jich patnáct. Pochopili jsme. Jdeme do sprch. Rok jsem se bál toho okamžiku a dnes mi vyvolal na tváři úsměv. Snad jsem se i těšil. Začlenili mě do třetí skupiny. Znamenalo to asi třicet minut čekání, jak jsem odpozoroval za minulé dny. Spolu se mnou stál v řadě i anglický pilot. Tak už neupláchne. Uteklo to jako voda - příznačné oznařčení cestou do sprch, nemyslíte? Vstoupili jsme dovnitř. Všichni to čekali. Nikdo se už nesvlékal, jak jsem slýchával z dřívějších vyprávění. Všichni stáli, někteří tupě, jiní modlíce se, ale všichni, všichni čekali. Ozval se zvuk generátoru a do místnosti vnikl plyn. Ještě jsem jej ani neucítil, když jsem viděl spadnout k zemi první z nás. Zavřel jsem oči a čekal. Ticho... Najednou se ale ozval strašný rámus, dveře se rozletěly a oni vlétli dovnitř jako pominutí. Otevřel jsem oči. Byli jsme naživu, alespoň většina. Oni zastřelili asi sedm nebo osm žen a dva nebo tři muže, kteří se hnali ven a pak nás seřadili opět na "jevišti". Hleděli jsme nechápavě jeden na druhého, když se ke mně pilot natočil a řekl : "They have no more Cyclon B." Bylo tomu tak. Pověstná jejich organizace - k smíchu. Někteří z nás plakali, jiní se rozbíhali proti namířeným kulometům. Ani ne za dvacet vteřin nás zbyla jen hrstka. Já, pilot a asi sedm můžu. Ženy a děti žádné. Dostali jsme za úkol vykopat další jámu a uklidit zbytky z nevydařené operace. Při kopání jsem se rozesmál nad myšlenkou, že bych -až bude po všem- mohl být hrobníkem. Rozesmál se i angličan- patrně ho napadlo to samé. Kopali jsme dlouho do noci a kolem třetí raní hodili na hromadný hrob poslední lopatu hlíny. Takhle večer, skoro nehlídáni, jsme si mohli dovolit i krátké pomodlení se. Nešel jsem do baráku. Hrozně jsem se bál vstoupit do té místnosti, kde nás ještě včera ve stoje spalo devadesát. Dnes by nás tam bylo devět. Bál jsem se toho prostoru, připomínal svobodu. Schoval jsem se pod latrýny a znaven usnul...

Vzbudila mě střelba. Zůstal jsem ležet nehutě asi celé dvě hodiny. Jedna zbloudilá kulka mě zasáhla do nohy. Netušil jsem co se děje. Když se vše uklidnilo, vylezl jsem zpod budky a uviděl pravý obraz zkázy. Cizí chodili kolem a rozdávali jídlo, deky. Na zemi leželi ve stejně krvavých ratolištích společně s našimi i oni. Kulhal jsem dlouho po lágru a viděl spoustu známých ležet na zemi. Výstřel. Ta doba mě naučila je nevnímat a nebát se, že trefí zrovna mě- teď jsem se ale lekl a přikrčil. Otočil jsem se. S prostřeleným hrdlem chytajíce litry krve klesal k zemi On. Snad jsem stejný, usmál jsem se. Za nějakou minutu se mě chopili dva cizí a odvlekli do nějaké improvizované ordinace.Doktor mi nohu ošetřil a naložili mě do kamionu. Stejně jako tenkrát, ikdyž to byl vlak. Když jsem se rozkoukal uviděl jsem pilota.Seděl naproti mně a držel se za pahýl, který mu zůstal jako připomínka ruky a dnešního boje. Usmíval se. Hleděli jsme na sebe celou cestu. Když mě vyndavali, řekl : "Hi,be well." Vystoupil jsem a dopotácel se k malému stolku, za kterým seděla bodrá žena a ťukala do psacího stroje.

"Name?"

-"Izac Klostermann"

"Age?"

-"Twenty one"

"Where are you from?"

-"Wien"

zakřičela na dva mladé muže opodál "Austria” a ke mně dodala: “It´s O.K. You will be free as a bird, Izac. Be well"

-"Thank"

V doprovodu mužů jsem se odkulhal k dalšímu transportu. Cílová stanice – Austria- Wien. Navždy s jedinou otázkou na rtech, která mi nedá zapomenout na všechno, co jsem Vám vyprávěl - proč nás v těch sprchách nepostříleli všechny?



Poznámky k tomuto příspěvku
stanislav (Stálý) - 8.10.2002 > jo a ...
Body: 5
<reagovat 
Čtenář - 8.10.2002 > moc dobré!
Body: 5
<reagovat 
Čtenář - 8.10.2002 > pardon, čtenář je zjihu
<reagovat 
stanislav (Stálý) - 16.10.2002 > rád jsem si to přečetl ještě jednou, nevím co vhodného k tomu říct, jen že je to silný...  slova nekulhají za tím, o čem jsou
<reagovat 
Sáša (Občasný) - 21.10.2002 > Tak na začátek bych si všiml několika češtinářských chybiček: „Zvykli jsme si něj“, „sarkazemem“, „naglický pilot“ a „označření“. Nepíšu ti to jako výsměch, ale asi to znáš – cizí chyby ti vyskočí spíš. Je to tedy pěkná drasťárna, ale ono to nebylo jiné. Navíc oceňuji, že to není jen souhrn již nudících hrůz, ale je tam několik nových věcí. Jo, a měj ohled na nás špatně vidící a příště, prosím, dej větší písmo.
Body: 5
<reagovat 
 barlach (Občasný) - 7.11.2002 > Sáša> Já Ti samozřejmě děkuji.Ale dovolil bych v jedné věci oponovat.Žádné ty hrůzy- i když jsou tisíckrát opakované - nejsou nudící. Možná jsou naopak stále hrůznější. A jestli jsou pro lidstvo nudící, pak jsme ten nejspodnější životní druh pod nebeskou klenbou! Já vím jak jsi to myslel...Jen mi to hodilo i druhý význam té Tvé věty a naskočila mi husí kůže.Tak jsem to musel napsat a odnesls to Ty.Sorry.
<reagovat 
Viv (Občasný) - 26.11.2002 >  Nesnáším násilí - napsaný je to moc dobře
Body: 5
<reagovat 
Mildouch (Občasný) - 7.12.2002 > Silné téma, navíc dobře zpracované, takže není co řešit...
Body: 5
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je deset + dvě ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
 
 
zpátky   
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 (12) 13 14 15 16 17
   další
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter