Fado je saudado srdce takový to pravdivý jako procházka zahradou ve Villandry. Jako střelka kompasu co míří na cestu k prapodstatě. Zima ve zlatě, jaro v koňadří modři. Žena mnoha jmen, zhmotněná hmota jednotlivostí. Mosty v lehkém náklonu i mlha nad Ďáblovým chřtánem, když ránem říkám jen pěknej den s vůní medu přeji..
kouzelníku..nebo snad čaroději ze země Oz
Jednoho dne v zahradě Getsemanské bosá půjdu po olivovém listí jak prosebnice. V náručí mísu těsta z myšlenek otesaných sluncem, vodou promytých i hřích bude zdát se jedním dnem z týdne. V kytlici bídné, prostovlasá usměju se směrem Tvým, odkrojím jahody z náušnic i víc i všechno i nic tanečnic kroky daruju..ti výlety do mých světů tmu světlo teplo v květu zřítelnic safírů i obsidiánů..na tisíc... stačí říct...Hola seňorita!