|
Jsou dny, kdy je mi sto
i více let.
Pak vyšplhám se do koruny poznání a pozoruju svět
přes své polemiky.
Ne, zatím nemám tiky v oku.
Otázky mění se v proměnlivé tvary
a hrají se mnou šachovou partii.
Vítěz …neznámý.
Opravdu sídlí v hlavě bůh
jak říkají hinduisté ?
Jedno je jisté,
na mě občas zapomíná.
Jaro, léto, zima.
Období si nevybírá.
Vlastně se tomu říká…
…obyčejný život.
Kos jak pilot přistál mi na protější větvi.
Rozkymácel mou diskutabilní šachovnici.
Střelec teď dává dámě garde.
Bílý černé.
Ve dne.
Neuvěřitelné.
Ptám se vzduchu dál.
Jde transplantovat duše ?
Pokreslit prý jde.
I barevně.
Pigment volím já, ano já.
Dnes…možná šedivá
či červená lehce pekelná.
Pojidlo se mění.
Doba nejistých pokolení.
Mléko, bílek či arabská guma.
Technika tahů.
Na podlahu spadlo pár pěšáků.
Přiznávám se, že tu snuju
vlastní teorému.
Nepodobnou mému životu.
Ale
pořád ještě jsem…tu
jak děvče běžící po balkóně.
Oslavím svou pocitovou stovku
Jdu si uvařit gulášovku…domácí.
| 
