ARCHÍV - říjen a listopad 2000
24. 10. 2000, 17:00, Před deštěm
24. 10. 2000, 19:45, Strach a hnus v Las Vegas
31. 10. 2000, 16:15, Stalker
31. 10. 2000, 19:45, Vzpomínáš na Dolly Bell?
14. 11. 2000, 17:00, Ztráta sexuální nevinnosti
14. 11. 2000, 19:45, Zbytečná krutost
21. 11. 2000, 17:00, Dekameron 
21. 11. 2000, 19:45, Ghost Dog: Cesta samuraje

---

úterý 3. října od 17,00 hodin
Korida lásky (Ai no corrida)

Esteticky mistrný průlom konvencí nebo obyčejné porno?
Pověstný snímek nonkonformního japonského tvůrce Nagisy Ošimy vznikl již v sedmdesátých letech avšak i z pohledu současnosti působí značně nekonvenčně. Děj líčí vývoj vztahu mezi mladou ženou Sadou, která začala pracovat jako služka v hostinci a přitom se stala milenkou majitele podniku Kičiho. Zprvu pasivní žena postupně podléhá své sexuální touze a strhává zkušeného muže svou smyslností a nenasytností. Dvojice se oddává zničující vášni a stále hlouběji propadá do jejích osidel. Ve snaze postihnout destruktivní hloubku pudového vztahu neváhá tvůrce sáhnout i k jednoznačně naturalistickým scénám. Snímek tak jistě naplňuje vágní definici pornografie, současně však postrádá její primitivnost a samoúčelnost. V Koridě lásky je naopak přítomen ozvlášťňující prvek "estetizace", projevující se způsobem snímání a svícení i použitím hudby či kostýmů. Dílo vychází z určité japonské tradice a spojuje ji s moderní dobou. Odkazuje k různým významům a rozhodně přesahuje žánr erotického filmu. Nabízí různé úvahy o voyeurství, o lásce a smrti, o stáří i o vztahu mezi mužem a ženou. Při uvedení na berlínském festivalu byl film zabaven, v Japonsku byl zakázán a jeho tvůrce dokonce stanul před soudem.

úterý 3. října od 19,45 hodin
Jana a její přátelé (Hachaverim shel Yana)
Izrael 1999, 90 minut
Scénář: Arik Kaplun, Semjon Vinokur, Režie: ARIK KAPLUN, Hrají: Evelyn Kaplun, Nir Levy, Mosko Alkalai, Israel Damidov, Lucy Dubinchik…

Po "Svaté Kláře" další skvělý izraelský snímek.
Příběh mladé emigrantky Jany se odehrává v Tel Avivu na počátku 90. let. Do Izraele, který se v té době cítí být ohrožen válkou v Perském zálivu, přichází první velká vlna přistěhovalců z Ruska. Jana zůstává sama, žije v rozděleném bytě se sousedem, mladíkem Elim, neúnavným dobyvatelem žen se zvláštním koníčkem: všechno, co se děje v jeho pokoji i v okolí, natáčí na videokameru... Hřejivě úsměvný příběh ukazuje trampoty emigrantů, kteří spolu často vycházejí podstatně hůře, než se svým okolím.

Prostředí snímku vychází z režisérovy vlastní imigrantské zkušenosti, sám Arik Kaplun se do Izreale přistěhoval z Moskvy. Film odstartoval svoje veleúspěšné festivalové putování po celém světě na loňském karlovarském festivalu, kde získal vítěznou trofej Křišťálový globus. Manželka režiséra snímku, fantastická Evlyne Kaplunová si navíc za postavu Jany odnesla Cenu za nejlepší ženský herecký výkon.

Součástí programu je krátký film Pavla Koutského MÉDIA.

úterý 10. října od 17,00 hodin
PŘÍPAD PRO ZAČÍNAJÍCÍHO KATA
ČSSR 1969, 104 minut
Režie: PAVEL JURÁČEK, Hrají: Lubomír Kostelka, Pavel Landovský, Klára Jerneková, Milena Zahrynowská, Luděk Kopřiva, Slávka Budínová, Pavel Bošek, Jiřina Jirásková, Miroslav Macháček, Jiří Hrzán

"Moderní pohádka” (legendární superúlet)
Poslední film předčasně zesnulého vynikajícího filmaře narazil po svém uvedení na nepochopení "normalizátorů" a skončil v trezoru. Je originální směsí absurdity, černého humoru, symbolů, satiry, ironie a grotesknosti. Lemuel Gulliver se dostává najdříve do krajiny svého dětství, později do tajemné krajiny Balnibarbi a jejího hlavního města Laputy, které se odedávna nad ní vznáší ve vzduchu. Je to cesta podobná cestě poznání. Gulliver odhalí lidem pravdu (dlouhým komínem se dostane do Laputy a vrací se do Balnibarbi zvěstovat všem pravdu o jejich hlavním městě), čímž jim bere ideály. Raději ji nechtějí poznat; nesnesou pomyšlení, že žijí v trapném klamu, v ubohé lži, v podanství falešného mýtu, v žalostné nevědomosti a temnotě, v nešťastné a zapomenuté končině světa. Poslední Gulliverova slova ve filmu jsou "Řekl jsem, poslouchej, Vyskoči jdou ty hodiny nazpět, anebo se mi to jen zdá? Ale on namítne, co stále máte, copak vám nestačí, že je slyšíte tikat?"

úterý 10. října od 19,45 hodin
Juha
Finsko 1998, 78 minut
Scénář a režie: aki kaurismÄki (dle románu Juhaniho Aha), Hrají: Sakari Kuosmanen, Kati Outinen, André Wilms, Markku Peltola...

Poslední němý film dvacátého století.
"Film je tragický", řekl o tomto svém díle, oceněném na Berlinale 1999, lakonicky sám režisér. Vypráví příběh manželského trojúhelníku, plný hlubokých citů a porozumění. Idylku šťastného manželství osiřelé schovanky Marji, která se provdala za prostého, staršího, ale hodného rolníka Juhu, obrátí v prach náhodný příjezd městského svůdníka Shemeikky. Ten ji přemluví, aby s ním odešla do města, kde z ní však udělá prostitutku. Snímek je oslavou němého filmu a zároveň jakýmsi přirozeným vyvrcholením Kaurismäkiho úsporného režijního stylu, jež charakterizoval jeho předchozí díla. Film je nádherně nasnímán (za kamerou stál stálý režisérův spolupracovník Timo Salminen) a zaujme též autenticky věrohodnými hereckými výkony a nápaditou, nezaměnitelně působivou hudbou.

úterý 17. října od 17,00 hodin
Pod sluncem satanovým (Sous le soleil de Satan)
Francie 1987, 103 minut
Scénář: Sylvia Danton, Maurice Pialat (podle románu Georgese Bernanose), Režie: MAURICE PIALAT, Hrají: Gerard Depardieu, Sandrine Bonnaire, Maurice Pialat, Alain Artur...

Svatost ve stínu zla a pochyb.
Maurice Pialat a Gérard Depardieu. Dvě názorově si konkurující výrazné filmové osobnosti, které se rozhodly převést na plátno "nezfilmovatelnou" předlohu. Zejména díky pokoře a souznění s textem, avšak též v důsledku tvůrčího napětí obrazně vrcholícího ve vzájemných dialozích (režisér ve filmu sám hraje) se navzdory těžko uchopitelnému tématu povedlo natočit mistrovské dílo.

"Muselo se stát, že tento filmař, u něhož brutalita je někdy až nesnesitelná (ale vždy plodná), se setkal s někým ještě prudším než je on sám, a - samozřejmě - že si to uvědomil. /.../ Tento muž, který se oddává nadšení až do krajnosti, tento "drsný chlap", našel někoho ještě drsnějšího a dokázal to, co umějí jenom opravdoví filmoví tvůrci: doprovázet text jako nějakého blízkého přítele." (Alain Carbonnier, Cinéma, Paris, 22. května 1987, str. 399-400)

úterý 17. října od 19,45 hodin
Černá kočka, bílý kocour (Crna mačka, beli mačor)
Německo, Francie 1998, 127 minut
Scénář: Godran Mihič, Režie: EMIR KUSTURICA, Hrají: Bajram Severdzan, Srdjan Todorovic, Branka Katicová, Florian Ajdini, Zabit Memedov, Sabri Sulejman, Jasar Destani

Navzdory výhrůžkám o ukončení kariéry natočil filmový mág Kusturica další skvělý film.
Staříci Grga a Zaria jsou přátelé od nepaměti. Čtvrt století se neviděli o to víc se těší na setkání, které se však odehraje za velmi pohnutých událostí, kterým jiné - neméně pohnuté události - předcházejí….. Samotný příběh filmu není ani moc důležitý. Důležité jsou ale jeho až neskutečné postavy, které se ocitají v nepřetržitém toku událostí, myšlenek, představ, lidských citů a bujarého veselí, plynoucích v neutuchajícím rytmu obrazů a umocněných strhující hudbou.

Tento v pořadí šestý Kusturicův film, byl poprvé uveden na MFF v Benátkách 1998, kde získal Stříbrného lva za režii. Byl to úspěšný start filmu, který získává nevídaný úspěch všude, kde se ve světě objevil - na festivalech i v kinech.

úterý 24. října od 17,00 hodin
Před deštěm (Po dezju)
Velká Británie, Francie 1994, 113 minut
Scénář a režie: Milčo mančevski, Hrají: Katrin Cartlidge, Rade Šerbedžija, Gregoire Colin, Labina Mitevská, Jay Villiers, Silvija Stojanovská

...když je ve vzduchu něco těžkého
Na balkánské krizi je pro většinu lidí otřesné, že se odehrává v zemi, o které se domnívali, že ji rozumí. Náhle se v ní ale dějí apokalyptické hrůzy, pro které chybí racionální vysvětlení. Na film o válce v bývalé Jugoslávii se "čekalo" dva roky od vypuknutí konfliktu. Je ale příznačné, že když nakonec vznikl, natočil ho debutant žijící deset let mimo rodnou Makedonii. Před deštěm se skládá ze tří povídek, jejichž děj postupně ozřejmuje celý příběh. Pomocí subjektivního pohledu navzájem velice odlišných protagonistů se pokouší vynést na světlo kořeny etnických konfliktů. První část nazvaná Slova se odehrává v makedonském pravoslavném klášteře. V povídce Tváře se přenášíme do Londýna a teprve ve třetí povídce Obrazy se kruh uzavírá. Před deštěm je jeden z nejlepších současných evropských filmů.

úterý 24. října od 19,45 hodin
Strach a hnus v Las Vegas (Fear And Loathing In Las Vegas)
USA 1998, 118 minut
Scénář: Terry Gilliam, Tony Grisoni, Tod Davies, Alex Cox, Režie: TERRY GILLIAM, Hrají: Johnny Depp, Benicio Del Toro, Christina Ricci, Cameron Diaz, Ellen Barkin, Tobey Maguire

"Kdo ze sebe učiní zvíře, zbaví se bolesti člověčenství", dr. S. Johnson.
Snímek líčí bizarní zážitky, jež prožívá jako novinář Raoul Duke se svým právníkem na cestě z Los Angeles do Las Vegas a potom v lasvegaských hotelech, kasinech a ulicích. Duke má v hráčském městě pořídit reportáže ze závodu terénních motocyklů a posléze z celostátní konference okresních státních zástupců, věnované boji proti drogám. Oba protagonisté se pohybují ve věčném drogovém opojení, jež neustále přiživují z nepřeberných zásob narkotik všeho druhu a alkoholu. V rauši se zákonitě dostávají do ošemetných situací a střetů, z nichž však vždy jako zázrakem vyváznou. Film je sledem volně spojených epizod. Odvíjí se jako novinářovo vyprávění s komentářem různých vnějších souvislostí. Patří sem i drobné retrospektivy, použití dobových dokumentů a zejména "gilliamovské" trikové techniky k vyjádření protagonistova stavu. Obrazu drogového vnímání odpovídá i hektická kamera, prudký střih a bohatá zvuková stopa. Aeroklub VŠE zve k návštěvě všechny příznivce létání.

21. 11. 2000 od 17:00
Dekameron (Il Decameron)
Itálie, 1971, 111 minut
Scénář a režie: PIER PAOLO PASOLINI
Hrají: Franco Citti, Ninetto Davoli, Jovan Jovanovich, Angela Luce, Patrizia Capparelli, Pier Paolo Pasolini...

Jedna z klasických předloh zpracovaných známým italským rebelem.

Filmová verze Boccacciova Dekameronu z roku 1970 tvoří součást tak zvané Trilogie života (Trilogia della Vita), do níž se dále řadí Canterburské povídky (1971) a Kytice z tisíce a jedné noci (1974). K nejslavnějšímu dílu italské renesance přistoupil Pasolini, jak už je jeho zvykem, velice samostatně a originálně. Autor záměrně projevil úplnou ignoraci k milostným a dobrodružným příběhům ze světa (nejednou exotického) aristokratů a panovníků; ve svém výběru preferoval lidovost a italskost. Hlavním dějištěm učinil Neapol (temné uličky, starobylé interiéry, předměstské tržiště, chrámy…) a boccacciovský jazykový styl (toskánštinu, která se stala určující pro spisovnou italštinu) nahradil neapolským nářečím tedy jazykem lidových vrstev italského jihu. Tendenčnost a subjektivnost pasoliniovského "výkladu” Dekameronu se zračí i v tom, že režisér většinou volil povídky, které nějak zasahují a demaskují hlavní opory moci: Církev, Rodinu a Obchod. Vedle náboženského pokrytectví (falešní světci, zastíraná neřest) Pasolini obnažuje třídní nadřazenost a rasismus, tedy cosi, co bychom u Boccaccia hledali jen obtížně.

Váš názor ?
Jedna z mnoha stránek věnovaných režisérovi.

21. 11. 2000 od 19:45
Ghost Dog: Cesta samuraje (Ghost Dog: The Way of the Samurai)
USA, 1999, 116 minut
Scénář a režie: JIM JARMUSCH
Hrají: Forest Whitaker, John Tormey, Isaach De Bankolé, Henry Silva, Cliff Gorman, Damon Whitaker, Camille Winbush, Victor Argo, Tricia Vessey

Letošní filmový hit od krále amerického nezávislého filmu.

Tak jako ve filmu Mrtvý muž zpracoval Jim Jarmusch zcela po svém tradiční filmový žánr western, tak ve svém novém díle Ghost Dog Cesta samuraje obdobně zachází s neméně klasickým žánrem, gangsterkou. S nezaměnitelným stylem a ironickým nadhledem vypráví krvavou historku, jež může možná vzdáleně připomínat Tarantinovu Jackii Brownovou. Osaměle žijící černošský holubář, říkající si Ghost Dog (česky nejspíš Jako Neviditelný pes, nebo v přeneseném významu jako Neviditelný nebo Tajemný bojovník) je vyznavačem samurajského kodexu. Už řadu let pracuje jako mysteriózní nájemný zabiják pro svého "pána", gangstera Louie Bonacelliho, který mu kdysi zachránil život. Louiovi nadřízení však rozhodnou, že nepohodlný muž musí být zlikvidován, a tak černochovi nezbývá nic jiného než v zájmu záchrany vlastního života početné protivníky předejít a tedy vyvraždit. Nakonec se však musí nechat zabít Louiem, proti němuž se nemůže jako jeho samuraj postavit, a jenž zase musí podle mafiánského kodexu pomstít své druhy. Vyprávění je prokládáno citáty, vysvětlující pravidla samurajské "cesty", i několika krátkými flashbacky. Četné vraždění se odbývá jakoby mimochodem a je prezentováno jako samozřejmá součást mafiánského světa. Jarmusch ovšem pracuje s nadsázkou a se sofistikovaným černým humorem, přičemž jeho dílo má často blízko až k parodii. Pozoruhodné je zlidšťování gangsterů, kteří mezi střílením se zálibou sledují v televizi staré kreslené grotesky, a kteří už mají svá nejlepší léta dávno za sebou. Ideálního titulního hrdinu našel režisér ve Forestu Whitakerovi. "Zlidšťující" součástí filmu je také nenápadné přátelství protagonisty s haitským zmrzlinářem Raymondem (který mluví francouzsky) a s malou černošskou holčičkou ze sousedství, která podobně jeko Ghost Dog ráda čte. Zdánlivě nenápadný Jarmuschův snímek, v němž se výrazně uplatňuje hiphopová a rapová hudba, je mnohovrstevný a záleží jen na divákovi, kolik vrstev v něm odhalí a "přečte".

Váš názor ?
Oficiální stránky filmu jsou tady.