Četl jsem ve dlani
Dnes ráno jsem se probudil
a po oknech stékaly
kapičky páry,
slunce si hrálo s jejich
průhlednými tělíčky ....
a víš Ty, koho jsem toho rána prvního potkal ?
... první, koho jsem toho ráno potkal
byla Tvá unavená dlaň.
Pozdravili jsme se,
- Tys ještě spala -
a my si spolu potichu povídali.
Vlastně mlčela,
šeptal jsem jen já.
Dívala se na mne,
jako to slunce za okny hledívá skze
ta tělíčka kapiček …
Měla snad přečteny všechny mé myšlenky
a nepotřebovala se ptát.
Její vrásky jen sténaly
jako řádky ze smutné knížky,
která nabízí člověku spoustu slov,
... ale marně, když nikdo řeči jejích vět nerozumí.
Nechtěla mne pohladit,
nechtěla mne uhodit,
jen se tak na mne netečně dívala
a mlčela v tajemství svých vrásek.

Dokonce nevtiskla do svého objetí
ani tužku, ani papír,
aby mi napsala dopis !
... kdo ví,o čem by byl.
Snad o vzpomínce,
jak Ti zakryla oči,
když jsi měla včera strach
z páry nad uspěchaností všedního života …
… nebo o neděli, vidˇ?
Mávala jsi mi u autobusu ...
… nebo možná o motorestu !
… jak jsi mi přinesla jako číšník
… párek s rohlíkem ...
nevím o čem by ten dopis byl.

Včera, když jsem šel domů,
potkal jsem pod zámeckými schody
žebráka.
Měl jiné dlaně,
takové neumyté a rozpraskané,
čekaly asi na pětikorunu.
V kapse mi žádná neležela,
všechny se rozpustily někde cestou
k tomu chudému místu.
I řekl jsem té mé dlani,
by se pozdravila alespoň s tou jeho
a podával jsem mu ruku ...
... v čas jsem jí to nedovolil,
byla by to nevěra.
Má dlaň nyní odpočívá v  té Tvé
by Ti byla nápomocna v každé době ...
… i ve špatném ránu ...