|
Jen proto, že se neznáme …
Prázdné nebe hvězd a dušiček rej
po zemi, jak přes kořínky běhá,
měsíc krájí stíny ve krůpěj
jinovatky, jenž vše skryje nahá.
Cizí město, cizí ulice, cizí pach,
procházíš jím, jak krysa černou dírou,
únava Ti stéká po víčkách,
nikoho tu neznáš, všichni Tě jen přejdou.
Zatroubil řidič, skolil Tě málem,
uskočíš a šouráš se zas dál,
zavřená okna, dveře a před každým domem
poznáváš, žes tu celek sám.
Co je to setkání ? Jen pohled pouhý
z očí do očí a změť stydkých slov,
povíš jen že jsi, jako ten druhý,
co stane se známým Tvým.
Co je za setkáním ?
Jen pouhých pár slov.
Neznáme se … ta bez smyslu hráz
dělí jen našich, dušiček rej …
tulák se třese a mráz už líčí na provaz :
"Mohs' leckým být vítán a budeš umrzlej."
|
|
|