[Na břehu Rybníka Věčnosti na Pláži Poznání sedí JUDr. Pravomil Křihohlavý a Věd Všeděd. Nad lesem vysoko v oblacích krouží velký pták.]

Pravomil Křivohlavý: Co je to za ptáka?

Věd Všeděd: To by mohl být pterodaktylus.

Pravomil Křivohlavý: …a ten velký lůžový dům tam za hlází?

Věd Všeděd: To je Bohatcův dům.

Pravomil Křivohlavý: A kdo je to ten Bohatec?

Věd Všeděd: Má velké pole s řepkou olejkou, 300+1 a garáž plnou starých amerik a wartburgů. Horní patra domu má plná obrazů od doposud neznámých autorů, ale zdá se mít dobrý vkus. A má pěknou ženu. A vkus je důležitý. Kdo nemá vkus, jako by neexistoval.

[Z rybníka vyskočí nad hladinu kapr.]

Pravomil Křivohlavý: Jé, Věde, viděl’s toho kapla?

Věd Všeděd: Jo jo, viděl.

[Věd Všeděd se otočí a ukazuje na nedaleký rodinný dům tentokrát v zástavbě]

Věd Všeděd: No a támhle bydlí Šikula. Když potřebuje kdokoli cokoli tady ve Van Drákově udělat, jde za ním. A ten mu to udělá. A když toho má moc, tak řekne Dovedovi. Ten bydlí támhle. Pojď, seznámím Tě tady s pár lidma.

[Na návsi. Celá ulice na této straně potoka se jmenuje Náměstí, ale tady je logické centrum vsi. Kaplička a čtyři lípy, hasičská zbrojnice s hasičským autem, které ještě pamatuje padesátá léta. Dobrovolný hasič bydlí hned naproti zbrojnici na návsi a sám vlastní Škodu Favorit. Vedle zbrojnice v nízké přízemní budově sídlí Pošta a Česká pojišťovna. Ve vesnici není žádná banka ani bankomat. Před návsí je potok a přes něj vede malý most k hospodě. Kolem potoka jsou po obou stranách vzrostlé stromy a somozžejmě po obou stranách vede místní silnice. Před hospodou je telefonní budka nesoucí hrdý nápis O2. Vedle budky malé rypadlo, které ovládá majitel hospody a ryje v zemi. Včera byla velká bouřka a Hasič přejel přes mostek a ze sklepa hospody vyčerpával vodu, která tam hrkla. Chvilku obcházíme s Vědem výkop, u kterého již stojí dva poradci. U telefonní budky (vzálené asi 5 metrů) stojí maminka s asi pětiletým klukem, který drží zmrzlinu a nadšeně sleduje dění. Jak Veď Vševěd, tak JUDr. Pravomil Křihlavý chtěli být bagristou, hasičem, kosmonautem, malířem i popelářem. A pak se stal JUDr. Pravomil Křivohlavý se stal právníkem a Věď Vševěd stěhovákem. Vedle budky stojí diskoška (Land Rover Discovery). Teď tady stojíme a koukáme, jako malí kluci.]

Pravomil Křivohlavý: Půjdem na jedno?

Věd Všeděd: Nó, dyť jó…

[Místní hospoda je zakouřená. JUDr. Pravomil Křivohlavý si sedá s Vědem Všedědem k prázdnému stolu pro šest lidí.]

Pravomil Křivohlavý: Dvaklát kozla, jedny klokety s tatalkou a dvaklát pohled Van Dlákova a dvě známky.

Číšník: Známky nemáme, ty koupíte na poště, vedle hasičský zbrojnice.

Věd Všeděd: Hele, hele, tak támhle sedí Bohatec, ten s tím trikem PUMA. Vedle něj je Zbohatlík. U vedlejšího stolu máme Šikulu a Dovedu. A Pavel sedí tamhle, s Darwinem.

[Číšník přináší dvě piva, krokety a pohlednice]

Pravomil Křivohlavý: Díky. Neměl byste náhodou plopisku?

[Číšník pokládá propisku na stůl.]

Od vedlejšího stolu: Á, pak ředitel. Hele, co děláš, ředíš, nebo řídíš?

[Jako by ten vtip neslyšel už nespočetněkrát.]

Od dalšího stolu: Jsem šťastná…

Věd Všeděd: Lidi jsou zvířata, ale mnohem chytřejší. Bohužel. Zbohatlík se bojí finančního úřadu, Bohatec nevěří manželce, ač pro to stále nemá důvod a hledá svoji identitu v autech a v umění. Ačkoliv nevím, co by na to řekl Jirka Rejzek a jeho etymologický slovník, který není už dlouho nikde k dostání, tak já se domnívám, že slovo bohatství vychází se slova Bůh, zdají se mít stejný základ. Tedy bohatství je člověku dáno Bohem a vůbec neznamená materiálno, ale to, co každý skrývá uvnitř každého z nás. Možná je to lépe viditelné právě zde ve Van Drákově, než ve městě. Máme tady prodejnu u autobusové zastávky. Autobus sem jezdí z Prahy asi každou hodinu a sámoška vypadá jako z osmdesátejch let. Tomu říkám poezie, kurva.

Pravomil Křivohlavý: Kulva se nešíká.

Věd Všeděd: Já říkám kurva furt.

[U Pavla leží spokojeně Darwin. Darwin je velká německá doga, ale zatím stále štěně – osm měsíců, ale na zadních je větší než dospělej chlap.]

Pravomil Křivohlavý: Dalwine, ke mně!

[Darwin si Pravomila Křivohlavého nevšímá.]

Pravomil Křivohlavý: Dalwine, tu máš!

[Pravomil Křivohlavý namočil kroketu v tatarce a hodil jí přes celou hospodu až k nohám Bohatce – omylem – a Darwin přebíhá až tam a kroketu, která se ještě kutálí schramstne.]

Darwin: Chramst!

[Opět přichází Číšník.]

Věd Všeděd: Viděli jsme nad lesy pterodaktyla, nebo jak se to jmenuje. Měl asi takovýhle křídla.

Číšník: To je výr velký, viděl jsem ho asi před tejdnem.

Pravomil Křivohlavý: Jako malý kluk jsem sbílal známky. Výl velký se šekne latinský Bubo Bubo. A líp se mi to vyslovuje a vypadám chytše. Podívejte:

Věd Všeděd a Číšník [společně]: Krásnej pták…

[JUDr. Pravomilu Křivohlavému se v hlavě již ovšem opět honí úkol, který by měl splnit. Napsat metodiku k úklidu kanceláří.]