[TICHO. Po chvíli mlčení přeruší TICHO opět JUDr. Pravomil Křivohlavý]
Pravomil Křivohlavý: Takže když nic nevíme, můžeme si dělat, co chceme? Můžeme tšeba odejít? Věd Všeděd: Můžeme, ale musíme za to nýst vodpovědnost. Pravomil Křivohlavý: Tak je to analchie? Věd Všeděd: Když neseš vodpovědnost, tak to dle mě anarchie není.. Když neseš vodpovědnost, někdo někde Tvé činy posuzuje, někdo Tě soudí. Pravomil Křivohlavý: A kam ji neseš? Věd Všeděd: Koho? Pravomil Křivohlavý: No tu vodpovědnost, jak jsi šíkal. Věd Všeděd: To se jen tak říká. "Nýst vodpovědnost." To je fráze. Neseš ji na svých bedrech, pokud chceš, neseš ji v sobě. Jako když máš vopici na svých zádech a motáš se životem, svět se točí. Četl jsi knihu "ZEMĚ MNOHA JMEN" od Josefa Čapka, Opilec, 1. Metař, 2. Metař, Klepny? Prostě zodpovídáš za své činy... Pravomil Křivohlavý: A komu zodpovídám? Věd Všeděd: Bův ví komu... Pravomil Křivohlavý: Bůh? Věd Všeděd: To jsme již probírali Pravomile. Bůh, bohatství v nás, a tak dále. Pravomil Křivohlavý: Jé, to je klásný... není to ale nebezpečný? Nemůže se někdo nakazit? Věd Všeděd: Čím jako nakazit? Jako nihilismem, anarchií, odpovědností, Bohem, bohatstvím... Pravomil Křivohlavý: Tšeba tím, nebo tím vším tšeba. Nebo jen myšlenkou, ó, ó, myšlenka, jen o tu mi tu de, a být či nebýt, a tak, však víš, velký Shakespeale. Věd Všeděd: To je na mě moc filosofie. Neblázni, nikam jsme nepokročili. Stále toho víme málo. Pravomil Křivohlavý: O Bohu? Věd Všeděd: O Bohu, lidech, životě, ovšem o všem... Pravomil Křivohlavý: Malé kotě, spalo v botě, usíná kotě na záplaží, on sedívá ven. Věd Všeděd: To zní jak sen, Právo. Pravomil Křivohlavý: Život je Bůh, člověk je jen sen. Já se bojím, Věde. Věd Všeděd: Čeho se bojíš, když jsi? Děda Jensena? Pravomil Křivohlavý: Plávě toho, co jsem, kdo jsem, ploč jsem, kde jsem. Někdo mě stvošil, někdo si se mnou pohybuje, snad i hlaje. Máš lád šachy? Co vlastně víme ó, ó, o, o, o, o, ó sudu? Věd Všeděd: Ó, ó, o, o, o, o, ó sudu? Jako vyvalte sudy, škoda lásky, roll...out...the barells? Ty koktáš? Pravomil Křivohlavý: Ó, ó, o, o, o, o, on chce, abych TEĎ koktal...to je ó, ó, ó, sud, jó, jó... Věd Všeděd: Kdo, o? Pravomil Křivohlavý: No - o - on... Věd Všeděd: B - b - Bůh? Pravomil Křivohlavý: B - b - Boobis, Bubo - Bubo - Bubák, bu - bu - bu... Věd Všeděd: Nevšímej si ho, nemysli na něj. Pravomil Křivohlavý: Ó, ó, o, o, o, ono to nejde, ne ne ne, ne myslet. Věd Všeděd: Jsi sám svým osudem, Právo, jsi člověk. Pravomil Křivohlavý: No plávě, Věde, já jsem jen č-č-č-člověk a o-o-on mě chce z-z-z-zničit. Věd Všeděd: Nechce, on Ti chce jen pomoct, on se jen dívá. On se dívá jen ven, na Tvůj sen. Pravomil Křivohlavý: Oplavdu? Jednou jsem někde čet´: Gott cleated people, because he loves stolies. Co si o tom myslíš Ty? Věd Všeděd: Myslím? Podívej, už nekoktáš... Pravomil Křivohlavý: Nic nevidím, oplavdu nekoktám? Jé, to je pěkný, Ještě abych uměl l a š. Věd Všeděd: I to Právo se můžeš naučit. Jen chtít. Pravomil Křivohlavý: Chtít? Věd Všeděd: Chtít mít svůj sen. A udělat pro něj vše. Pravomil Křivohlavý: Plo koho? Plo co? Plo sebe? Věd Všeděd: No pro ten sen Právo, pro právo, jen a jen pro něj. Pravomil Křivohlavý: No, dyť jó. Tak jdem. Milek už asi nepšijde, viď? Věd Všeděd: Nevím, tak dem dál...tak pojď. Pravomil Křivohlavý: No, dyť jó, o, ó... |