Sir Realista a Pravomil Křivohlavý: [zatím stále mlčí]
Surrealista: Tak co říkáte?
Sir Realista a Pravomil Křivohlavý: [stále mlčí]
Surrealista: Moc málo se známe.
Sir Realista: Moc známe?
Pravomil Křivohlavý: Moc málo.
Surrealista: Málo?
Sir Realista: Moc málo, přátelé. Co víš, Pravomile o Boobisovi? Co víš o mně? Neznáme se. Tedy, moc se neznáme, moc ne. Co nám to pomůže, co nám to dá? Nevím. Snad něco. Snad nic. Měl mě nazvat Nihïlistou.
Boobis Typewriter: Toho ještě chystám, možná. Možná, možná (taky) ne.
Pravomil Křivohlavý: Takže Ty mě využíváš jako experimentální prostor? Tak je to, ne?
Boobis Typewriter: To jsi řekl Ty. A už jsme v Praze, tak vstávej.
Pravomil Křivohlavý: Jak vstávej?
Boobis Typewriter: Jel jsi přece z Dálky do Prahy, ne?
Pravomil Křivohlavý: No, to jsem jel.
Boobis Typewriter: No..tak se rozhlédni kolem sebe...počítej věže...
Pravomil Křivohlavý: Jeden, dva, tři...no, to tak musí být Praha.
Boobis Typewriter: Tak vidíš, tak si ji užij.
[...teprve tříštivý hlas ve vlakovém rozhlase zcela probere Pravomila Křivohlavého ze snění. Boobis Typewriter má před ústy kapesník, aby jeho hlas Pravomil nerozeznal, a aby se i nadále domníval, že teď je již vše realita, a že Boobis se mu pouze zdál. Ovšem i bez kapesníku by tomu Pravomil lehce uvěřil – vlakový rozhlas změnil hlas Boobise k nepoznání...]
Vlakový rozhlas [hluboký baryton]: Vážení cestující....další zastávka našeho vlaku je Praha – Hlavní nádraží. Toto je zároveň i konečná zastávka tohoto spoje. Děkujeme Vám, že jste využili služeb akciové společnosti České drahy a těšíme se znovu na shedanou.
[krátká pauza. Zakašlání]
Vlakový rozhlas [stejně hluboký baryton]: Dear passangers. This is Prague – Main Station. We hope to see you again. Czech Railways.
[delší pauza. Další zakašlání]
Vlakový rozhlas [stále stejný, stejně hluboký baryton]: Meine Damen und Herren – Prag. Auf Wiedersehen.
[ještě než uslyšíme cvaknutí spínače, kterým se vypíná vlakový rozhlas, je slyšet z kabiny vlakového rozhlasu, jak si někdo hluboce oddechl. V půlce oddechu je přerušené právě tím cvaknutím]
Cvaknutí: Cvak.
Pravomil Křivohlavý: Ach jo...ty jazyky. Přízvuk jak prodavačka limonád a párků v Dálce.
[Pravomil vstává a si sahá pro zavazadlo nad sebe. Jakmile vstane a otočí se směrem k poličce nad hlavou, a ruce zvedne tak, aby dosáhl na něj dosáhl, tak je nucen - vinou výhybky - udělat krok do prava ve (směru jízdy) ke dveřím a následně poté dva kroky doleva směrem k oknu. Tam najde rovováhu, kde se zachytí o držadlo okna.]
Pravomil Křivohlavý: Ksakru...
[Po chvíli váhání rychle čapne po zavazadle a rychle ho položí na sedačku vedle knížky a posadí se.]
Pravomil Křivohlavý [uleví si]: Uf
Věd Všeděd: Pravomile…
Pravomil Křivohlavý: Co je?
Věd Všeděd: Ráno je, co by bylo. Chceš tea?
Pravomil Křivohlavý: Tea?
Věd Všeděd: čaj...[podrážněně] jo, nebo ne?
Pravomil Křivohlavý [mírně zmateně, zároveň však i mírně a zároveň zmateně]: Plomiň...ano, čaj si dám...počkej...já neumím...já už neumím "l"?
Věd Všeděd [přátelský úsměv]: Ty mě ale po letech dokážeš překvapit...to sis ještě nezvyknul? I tak Tě máme rádi, nech to bejt.
Pravomil Křivohlavý: No ale...ta Dálka, ten Žeblák, ten Silealista, ta Plaha...to byl jen...jen...jen ten...
Věd Všeděd: Jen sen?
Pravomil Křivohlavý: No, Jensen! Děd Jensen, ten tu pšece taky bydlí...počkej, dej mi chvilku...asi musím ještě chvilu dospat...je toho na mě tlochu moc...víš...plomiň...
Věd Všeděd: Pravomile..Pravomile?
---
Poznámka pod čarou: Pro čtenáře/čtenářku, který/á se právě seznamuje se světem JUDr. Pravomila Křivohlavého, se může ydát vývoj v tomto díle poněkud nesrozumitelný.
Proto bych ho/ji rád odkázal na děj dílu Z Dálky do dálky a předtím Marie. Pro ty čtenáře, kteří se se nechtějí vracet a stejně tomu nerozumí jen upozorňuji, že Hlavní hrdina JUDr. Pravomil Křivohlavý se zde (Okurková sezóna II) právě probouzel z druhéhého a poté z prvního snu. A po probuzení v druhém a poté v prvním snu se opět vrací do prvního snu - tedy tam kde začal právě v Marii. Jak vidíte, poté opět usíná a pravděpodobně se objeví opět v Praze.
Od příštího dílu hodlám vždy v úvodu čtenáře krátce seznámit s dějem předchozích dílu, aby se nezdál více zmatenější v díle samotném než autor sám.
|