|
Skorosonet pro tuláka
Nejspíš tě odkojily nestálostí,
jako bys v životě byl pouhý host,
pod tabulemi všedních událostí
sebereš občas odhozenou kost.
A z karaf vína radosti a strasti
upíjíš jen tak, jak si zamaneš.
Zlost neznáš, možná jenom z lhostejnosti.
Zpravidla nevíš jestli zůstaneš.
Snad proto každá vteřina ti chutná
a tvoje dlaně mají zvláštní cit.
Nebolí to tvé: Holka nebuď smutná,
možná se vrátím, teď mne nechej jít.
Na šosech svého kabátu přinášíš krásná snění
a mezi řádky návratů se drobí odcházení.
|
|
|
