Prostě proste!
Do loktuší mraky mráz povázaly,
až ztěžklá břicha lámou knoty komínů.
Ty hoří jehličím a vánočky se pálí
a vůně cukroví se vpéká do dýmů.
Šeď olova se horkem na stříbřitou mění,
voda obtěžkaná tvary už se chystá
na přijímání. Středem jablečného chvění
jizvy hvězdicové hledají svá místa.
Pod talíře kladem mince šupinaté,
půst laskavosti, něhy a hlad nadějí
snad dovolí nám spatřit sele zlaté,
než opět umrznou nám na rok v závěji.
20.12.2004
