Horníčkova inspirativní…
Ukrýváte housle- já našla je…
Oslovil jste sochy- ony s Vámi mluví...
Vy je slyšíte- posloucháte- nejen ty sochy…
Slyšíte nás…
Nás,jež svět tvoříme..
Jsme stromy i ptáci..
Jsme půda i slova..
Jsme úsměv i zloba
Jsme lidé..
Jsme ženy..
Hledal jste slunce- a našel ho…
Chválil jste pohyb- a uměl se zastavit- zpomalit- stát a snít- dlouze snít…
Snil jste s očima otevřenýma a hlavou dokořán- do níž mohl kdykoliv kdokoliv nahlédnout a odnést si co sám pro život potřeboval…
Pro každého tam něco bylo- a nebylo toho málo- i já si přišla…
Vaše tištěné myšlenky uschovány do vazeb ,,mých“- Vašich knih rozvíjejí a dotvářejí mě, co by malou ženu ve velkém světě, čekající jen na ruce, které z každé strany, rohu, místa…postrčí někam dál- hloub v mém vnitřním- zevním- zkrátka celém JÁ…
Byl a stále jste jakýmsi spouštěcím faktorem k probuzení mé vlastní fantazie, k mé osobnostní filozofii a nyní i k mé takzvané poesii, která i přes svou skomírající jakost je pro mou vyvíjející se osobnost jedna z těch strkajících rukou…
Má slova poskládaná v souvětí vrcholící vždy originální pointou…
Jsou pouhou Vaší ozvěnou!
Že to na mě nepovíte- bude to takové naše malé tajemství…
Oni na to snad lidé sami nepřijdou…
|