|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Film Kvaska, kterým jako režisérka debutuje Mirjam Landa, měl být původně jen nízkorozpočovým snímkem pro pár přátel. A radost z tvorby pro vlastní obveselení je z něj znát, i když se přesunul na velká plátna.
Příběh je velmi prostinký: Mladíček, který měl být právě propuštěn z vězení, nesmírně touží účastnit se konkursu na muzikál, kde vystupuje jeho oblíbená hvězda. Když oznámení o propuštění stále nepřichází, nevydrží to a z věznice uprchne. V konkursu, kde vystupuje pod falešným jménem, uspěje, a po odstoupení známého zpěváka nakonec dostane i hlavní roli. A přízeň jeho milované zpěvačky na sebe nenechá dlouho čekat…Ovšem pavučina spřádaná policií, která po uprchlém vězni pátrá, se kolem něj stále utahuje. Existuje ještě cesta ven?
Film zachycuje především průběh přípravy muzikálu a leckdy si z něj dělá legraci: režisér pošle hlavního hrdinu Mikiho dál, aniž by si jej poslechl, v dalším kole ho z podobného důvodu vyřadí, a když se Miki přesto drze dostaví na zkoušku, nechá ho zpívat. Také prostředí je zcela autentické - natáčelo se téměř výhradně v prostorách pražského divadla Kalich, v době divadelních prázdnin.
Celý děj Kvasky je vlastně takovým muzikálem: základní schéma je jednoduché, hrdinové neprodělávají žádný psychický vývoj, řada důležitých věcí je vyřešena ve zkratce, happy end nemá zvláštní logické opodstatnění…A tak bychom jej také měli brát a nevznášet na něj požadavky, kterým nemůže dostát. Z celého filmu totiž přímo čiší nadšení, se kterým jej všichni tvůrci od režisérky po posledního komparsistu evidentně natáčeli. Na rozdíl od řady jiných českých filmů z poslední doby tenhle snímek drží pohromadě, nerozpadá se do jednotlivých epizod, a hlavně nenudí
Filip Tomsa v hlavní roli je opravdovým vyjukaným mládenečkem, který se dostane do světa, o jehož pravidlech nemá tušení. Přesto možná mohla být úloha Mikiho obsazena někým s trochu větším charismatem, protože v záplavě známých jmen se hlavní hrdina někdy poněkud ztrácí. Lucie Vondráčková coby slavná zpěvačka Karin tentokrát okouzlí hlavně svým vzhledem a zpěvem, herecky příliš prostoru nedostává; jedná se ale snad poprvé v kariéře herečky o roli skutečně dospělou.
Rudolf Hrušínský nejmladší (vracející se na plátna po dobrých deseti letech) pak působí příliš dobrácky na vysoce postaveného producenta s kontakty všude. Se svojí rolí žoviálního známého zpěváka si pohrává Jiří Korn, Daniel Landa (taktéž scenárista a autor hudby) si na malém prostotu užívá svou úlohu namyšlené muzikálové hvězdy. A jeho a režisérčina dcera Rozálie je dalším půvabně nesnesitelným dítětem českého filmu. Ale největší hvězdou je bezpochyby Roman Pomajbo v roli režiséra: protivný, vzteklý, namyšlený, ale zároveň sympatický ve své snaze dotáhnout projekt do konce a vyždímat z herců to nejlepší.
U filmu, který vznikl během pouhých čtrnácti dnů, není divu, že některé detaily nejsou úplně vychytané (jak například Miki zjistí jméno nepřítomného adepta konkursu, za kterého se vydává?). Je také škoda, že některé vtípky, například vyhození Martiny Balogové od konkursu, nejsou úplně dotaženy. (Oproti tomu „exvyvolený“ Emil Zajac v němé úloze zvukaře je správnou trefou.) Ale to jsou jen drobné vady na kráse, které ostatně s druhou polovinou filmu téměř mizí.
Landovy písně z neexistujícího muzikálu Můra a motýl určitě opanují rádia a vyjdou i na samostatném cédečku. A proč vlastně ne? Každý muzikál je hrou, na jejíž pravidla diváci přistupují. Stačí tedy přistoupit i na pravidla „hry na muzikál“ – a pak už se jen dobře bavit.
P.S. A co ona „kvaska“ vlastně znamená? Alkoholický nápoj, který si připravují vězni z chleba a mléka. A jak se ukáže, nejenom vězňům přijde někdy náramně vhod…
|
|
|