Dnes přišla na návštěvu má sestra melancholie

Rozvalila se do křesla a ne a ne se zvednout

Jako správný hostitel jsem nabídl sušenky a kávu

A započal planou debatu o životě

Sestra melancholie umí vždycky poradit

Ona se vyzná to ne že ne

Jenže já už v tom mám zmatek

Včera tu byla teta euforie a její rady byly docela jiné

Na cokoli se ptám je špatně

Můj život vlastně stojí za nic

A sestra melancholie to ví a umí z toho pěkně těžit

Ví že to není fér ale je to tak

Rozprávěli jsme o životě a nevypadalo to dobře

V tom ozvalo se jemné zaklepání na okno

Do okna kouká bratr pesimismus

Prý že má jít sestra domů

Samozřejmě jsem jí nechal jít

Ona chce vždycky jen uškodit

Pro tentokrát to tedy dobře dopadlo ale ona se nevzdá

Nu nevadí – zvoní telefon a já se mohu smát – to volá můj strýček alkohol…