Výkřiky němých rtů
Píší v mé hlavě své
(Mé) vlastní rekviem
Bubínky praskají
Z řevu ticha
Ze zdi kostela
Na mě civí Bůh
V cizím těle a
Zcela neomaleně se
Mi směje do očí
Na nočním stolku
Jsou mastné fleky
Které tu včera nebyly
A polštář tiše nasává
Krev se zbytky omítky
A v dnešním snu
Jsem znovu kopala
Do víka rakve -zespodu
A mé druhé já jen
Neslyšně přihazovalo hlínu
kruci! to je síla