Tápu tmu...
Nenalézání cest...
Hřeješ mi dlaní
odlesk Venušina pahorku
Přivírám oči
snad ze strachu před rozkoší
Popijeme ještě trochu
rána jsou chladná
Pod rozedranou dekou křížíme
vzorky DNA
Obětí se už asi nedočkám
s úsměškem zhasneš lampu
a na zeď namaluješ
svou ideální milenku
Pláču....
Jen dnes...
Zítra se zase jede dál
Ten závěr mi to hází do lacina, někam do popíku, kde se věčně věkův jede dál, ať se stane cokoliv.
Jinak - milenka na zdi se mi taky líbí.