ouvej (Občasný)

mě tady trochu mate už název - proč dívka šeptá do stromů, že nechce zůstat SÁM?

Asi tam je nějaká jiná rovina, kterou nejsem schopna rozšifrovat, za koho to volá do těch stromů? Ten pocit jsem uchopila, přestože podáno vcelku neefektními prostředky - ty obruče jemnocitu a ruce červené od mrazu - člověku se nezúží dech. Je to takové to sdělení typu: "cmundu máš v troubě, klíč pod rohožkou." Do korun taky leckdo volal, šeptal.

Snad nejsilnější moment v celém tom textu je to vyhnívání do absence jakéhokoliv citu. To je to nosné sdělení. Ale to omáčka před a za je vcelku taková z vody vařená.

:-)

g morr (Občasný)

Pokud to je ososbní – myslím, že to s tou absencí citu nebude tak strašný a že lyrickej subjekt sám nezůstane. Ovšem smotnej obrat "vyhnít do absence citu" je brutální... a specielně ta absence nekoresponduje se zbytkem slov v básničce... stylistickou úrovní, to je slovo odjináď. i obruče jemnocitu se mi zdají trochu ostrý... budeš je honit po ulici?

mám u tohohle textíku pocit, že by mu prospěla interpunkce. už proto, že jeho rytmus je spíš vyprávěcí. totok neni žádná samomluva, ale hovor ke čtenáři. bylo by dobrý hned vidět pauzičky a nadechnutí.

gramatickej oříšek už nadhodila ouvej... nějak jsem nezachytil, že dojde k přeoperování... ale asi muselo.

mám pocit, že by bylo líp ještě zjednodušit. a dál bušit.

ale vždycky potěší něco takovýho ... v opozici ke konstruktérům zubní pasty, jaký se tu taky hojně vyskytujou... tohle mě asi bude nakonec bavit víc.

Naty (Stálý,Redaktor)

Mně to teda přijde docela dobře vypovídající. A promiňte mi, kdo to necítíte, ale i působivé. Výrazy se mi zdají dobře volené. I když s nádechem civilnosti, která tomu podle mne sluší. 

Obruče jemnocitu, logicky obruče, jemnocit dokáže objímat, je to jemnocit především k lidem, svírá mezi prsty - jasná předzvěst následného, už je ani nedrží v rukou, jen mezi prsty, navíc svírá napovídá o úporné snaze udržet, prsty ovšem červenají mrazem, jako odkaz opět jednak na úsilí udržet, ale současně na nemožnost a vyčerpání, kde mráz jasně napovídá na ochlazení mezilidských vztahů, na které jsou odkazy i dál.

Neví, jak pokračovat, chtěla by se zeptat na cestu, ale nemá z lidí koho, všichni oněměli, jak lépe a jednodušeji vyjádřit lhostejnost?

V reakci na nedostatek schopnosti okolí vnímat a reagovat(jemnocitně) logicky dochází k vyhnívání do absence jakéhokoli citu (ale ještě k němu nedošlo úplně), zatím se jen usmívá. Úsměv je jen jakoby polovinou smíchu, tedy krásně vyjádřená polovičatost úplného silného pocitu. Stále ještě nějaký zůstává, proto také stále existuje snad hlad, a koho jiného, než napůl živých stromů se zeptat, když lidé oněměli? A jak jinak, než šeptem, když únava a snaha udržet jemnocit už unavila i hlas?

Tak, až jsem to myslím docela slušně obhájila, ale s tou změnou pohlaví jsem taky v koncích. Že by jen vynechané -a, pro zmatení čtenářů?

A nechtějte po probably interpunkci. Vyjadřuje se docela srozumitelně i bez ní.