|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Sedím u počítače a procházím stránky Totemu. Nejen své, ale i jiné. V mnohé poezii, povídkách, vyznáních, fotografiích a mnohých jiných dílkách je ,,cítit,, bolest, stesk, touha, láska, radost i smutek. Stesk ze samoty střídá radost ze života.
Mnozí autoři více či méně uměle formulují své pocity, zážitky a stavy duše.
Dávají mi sílu jít dál, povzbuzení a radost ze života. Snažím se číst ,,mezi řádky,,. A tak získávám stále více ,,virtuálních,, přátel kteří čtou stejným způsobem ( ať už má, či jiná dílka.)
Proto díky vám, mí noví přátelé za povzbuzení, pochopení a hlavně za vyprávění vašich příběhů.
Dovolte proto prosím, abych se s vámi podělil o poslední zážitek z mé cesty za Bohem.
19. června jsem byl navštívit své dvě děti, které musí podstupovat náboženskou výuku v jedné z oficiálně státem povolených církví. Vidíme se velice málo, neboť jsou v péči matky. Jedna z možností, jak je vidět, je právě na náboženském shromáždění. Do nedávné doby byla na sborových dveřích místo kliky koule. To z toho důvodu, že mi církev zakázala provádět kontrolu výuky náboženství dětí a vstup do míst, kde tato výuka probíhá. Dnes je zde sice klika, ale dveře se zamykají.
Zazvonil jsem u vchodových dveří a čekal, zdali někdo otevře. Několik minut se nic nedělo a najednou přišla žena středních let, která chtěla také dovnitř. Opět jsem zazvonil a protože stále nikdo neotvíral, dali jsme se do hovoru. Neříkal jsem jí nic o záporné činnosti této církve a proto měla dojem, že jsem také členem.
Hledala Boha, vyprávěla mi pár zážitků a tak jsem zjistil, že také není členkou. Jen byla unešena tím, jak poutavé programy a činnost má tato církev pro nás, ateisty.
Samozřejmě náležitě proložené slovy o Bohu a důležitosti této církve.
Minuty ubíhaly ve vzájemném přátelském rozhovoru a náhle se otevřely dveře. Objevil se v nich vedoucí sboru a paní vešla dovnitř. Následoval jsem ji, ale než jsem stačil vstoupit, představitel církve a služebník Boží pronesl jasná slova.
,, Ten pán sem ale nesmí. "
Ještě než se dveře zcela zavřely, zahlédl jsem udivený výraz spojený s otázkou ,,PROČ? " ve tváři té ženy.
Usmál jsem se a odešel pryč.
------------------------------------------------------------
22.června jsem usedl k počítači a procházel různá dílka. Samozřejmě jsem také nahlédl do poznámek, které jsem dostal od jiných čtenářů. Myslím že mnohé poznámky, které jsem obdržel spolu s dojmy získaných na stránkách druhých, by zcela zaplnily možnost komentáře.
Dovolte proto prosím jednu jedinou. Na viditelných stránkách ji tuším nenajdete, dostal jsem ji soukromou cestou na email.
,, ...Víš - ono už v době ukřižování Krista to s praktikami církve bylo nahnuté....a to mluvím o JEHO církvi - ta se po celou dobu co existuje vyznamenávala a stále ještě vyznamenává tak, že obyčejný smrtelník tomu věřit nechce...
No - ale žijeme ve světě, kde to tak prostě funguje a jedinou výhodou toho je, že lidská svoboda a lidská potřeba svobody zde naštěstí vítězí... I když ON sám za tohle nemůže - dal lidem svobodu i v tom,jak HO hledat a jak HO poznat...
A pravda je ta - Bůh není žádná církev.
............................................................
Omlouvám se vám všem, že vše ponechávám bez komentáře a že neuvádím název církve ani jména.
Je to naprosto úmyslné, neboť mezi církvemi jako takovými zuří ,,studená,, válka, která že je ta pravá, Bohem vyvolená.
Nechci tímto vyvolat vlnu náboženského fanatismu a mezi-církevního ,,honu na čarodějnice.,, Stačí to, co už probíhá.
Ponechávám tím na úsudku každého, jak tyto dva skutečné a pravdivé příběhy zhodnotí. Je mnoho těch, kteří hledají pocit jistoty a zázemí. Hledají Boha na základě událostí, které se odehrávají všude kolem nás. Je opravdu v církvích skutečný, živý Bůh, tak jak to hlásají?
|
|
|