|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
polibek brouků svezl se po nanuku kdo by ještě věřil vršku od piva když ulicí běžela tvá ulita za zvuků kosmického plavidla
Úterý, výborně. Tak začněme: Potkali jsme se v nebi, tys mi řekla cosi německy, andílci to doprovázeli svým “šepoty šepoty”, jednoho jsem nakopal do prdele a ostatní uletěli, vzpomínáš? no a pak.. Počkat, nic z toho se ještě nestalo. Zatím sedím v hospodě, oči upřené do prázdného prostoru nad krbem, kolem hlavy mi létá cigareta a venku se pomalu schyluje k druhé světové válce. Zda by teď nebylo nejlepší zaměnit růže za chrysantémy?
“Nevím, třeba nebylo,” pomyslel Hrábě, otevřel oči a zívl, z úst mu vypadl chomáč elektromagnetických vln a přilepil se na zeď. “Merline, Merline,” prozpěvuje Hrábě a diví se, ta zeď tu večer nebyla, poťukává, není v ní snad něco zazděného? Nemá kladivo, achich. Kamenná stěna tváří se zarputile, když do ní šťouchá prstem, tohle asi nepomůže, ale kdesi tu byl dynamit, ano, zde leží, no a tím je jako vždy vše vyřešeno. Hrábě zapaluje doutnák, pokládá výbušninu na zem, zacpává uši, dělá úkrok stranou a bum, bác, zeď je na cucky, z rozvalin vystupuje krásná, jakož i štíhlá a, hehe, nahá myšlénka na sebevraždu, chvilku se s Hrábětem sbližují no a my už je necháme o samotě.
|
|
|