Báseň bez názvu.

Ještě to nevzdávej
své dlouhé vlasy neshazuj
neruš přátelství s ranními ptáčaty
o nichž hovoříš se sluncem
když je východem budí
v korunách stromů.

Ještě to nevzdávej
ještě se hledej za zatáčkou
na rozbité silnici
kde se frézaři dobrali
až ke dlažebním kostkám.

Ještě se zastav
a sfoukni prach ze starých fotek
částečky vyplní každý pokus o tvar
pokus říci více
než vydá každodenní slovník.

Ještě se zastav
a nešlápni na včelu
která ti opyluje nohy
abys mohla růst do krásy
jež pomíjí do neopomíjenosti

abys mohla růst do síly
jež dokáže rozevřít oponu země
a porozhlédnout se zde třeba jen
jako pouhý plevel
a někdy také
někdy také je lepší mlčet
                                           umět se zastavit
                                                                       dívat se...