Mlýnek na maso.

Připadá si
jako bezdomovec
kterého v mrazu vyhazují z nádraží.

Na tomto světě se asi nikdy neohřeje
jaro je tak daleko
že čeká vlastně za ním

a on se neotáčí
aby pověsil oči na mlhu
a věřil
že oční pozadí
jednou vytáhne rolety
a Slunce začne vyprávět příběhy
které nekončí smrtí.

Možná by rád
sestoupil padákem do zapomnění
že na letišti
kde startoval
objevil jen mystifikaci

a člověka
který se dobrovolně nechal zabásnout
do podivných kritérií
co je ještě možné
a co už ne
a pase v nich
svůj hlad
chtíč
své bezvědomí
když chce něco vykonat
a činí pravý opak

a pak po něm jedou soudci
ti samí smrtelníci
kteří také jednou skončí
v mlýnku na maso
aby jim ledacos vysvětlil
vysvětlil...není komu
nebo že by snad přece (?)

Umět se tak otočit
za tím otazníkem
co bdí víc
než jsme schopni domyslet
v závorce našeho podvědomí.