|
Pevná nit.
Bílý oblek rozežrali moli
tvář pomalu vystupuje z břehu
k zubaři jdu o žebrácké holi
ztrácím svůj přízrak v tajícím sněhu.
Bílý oblek potkal se s pevnou nití
a tvář se proměnila ve splasklý kornout
v němž kdysi jedlé kaštany měly krátké žití
a přesto se v nich chtěly naše osudy protnout.
Jako dnes večer až tě nahou spatřím v ložnici
a paralen proti bolesti mi vypadne z dlaně
až najdu co jsem ráno ztratil na šedivé silnici
až nasáknu nekonečnou vůni rozpálené laně
jež bude raději mlčet
a pošle slova do korun stromů
aby mohla také pučet
a zbarvit naší mysl po návratu domů.
| 
