O Bibli.

Zřejmě nejlepší bude nechat jí stále otevřenou a někdy do ní nahlédnout, alespoň tak často, abychom prach, k němuž sami směřujeme, nesbírali ze stránek jejich listováním. Možná se tím pokusíme poznávat, že k uvědomění vlastního prachu nemusíme nutně dojít fyzickým dotykem s ním, abychom se přesvědčili, že jest, že jsme my a náš zdánlivě nekonečný začátek…

Je tolik nevysvětlitelného. Například nemohu pochopit rozpor, v němž mám často pocit, že vše podstatné již bylo napsáno a jindy, většinou při poslechu středověké duchovní hudby a pro ní tak typických mužských sborů, se mi zdá, že všechno podstatné se nevejde do slov, respektive tato slova člověk ve svých dávnověkých zásobách nenašel nebo mu nebyla dána. Možná jsou schovaná někde mezi tóny té duchovní hudby, možná to nejsou slova, ale okolnosti našich životů, jež nám ukazují souvislosti, co můžeme jen sami v sobě nalézt…