|
Nepřestávej mi lhát.
Modrý portugal
zčervenal ve sklenici…
Do nálady se mě pokouší dostat
půlnoční rock z rádia Acoustic…
Brzy se projdeme na Marsu
řekl jeden pán
a mě přitom napadlo
že jsem dlouho nezapálil svíčku
u hrobu své babičky
jež mi často říkávala :
”Až možná jednou
nebudeš pitomoučkej
vzpomeneš si na má slova
život je boj a lidi jsou svině”.
Miláčku
jestlipak ještě dokážeme
v objetí zapomenout na celý svět
vymilovat se z něho
zaspat ho
miláčku
ne
nepřestávej mi lhát
říkej dál :
”Ještě je málo hodin
ještě můžeme ležet
sami v objetí…”
abych ti uvěřil
že ještě nemusíme
otevírat dveře do světa
v němž chodíme jako slepí.
| 
