ouvej (Občasný) - 6.2.2004 > Kelly> Lhář je ten, kdo tvrdí, že si jen tak píše, a nechce být čten a nechce souznít s čtenářem. Nebo, kdoví, třeba to tak někdo má. Já ne. Samozřejmě čekám, číhám jak kočka u díry, jen co vložím nějaké dílko, už do té díry strkám čumák, kdo co na to. A když třeba nikdo nic, biju ocáskem nespokojeně do podlahy. 
Ale jaksi se to nesmí přeceňovat. I to vím.
Myslím si, že - tak z devadesáti, z osmdesáti procent se kritikám dá věřit. Pokud jsou dílka čtenáři přijímaná - nebudou úplně špatná. Ne tady, na Totemu. Nikdo tu samozřejmě nemá patent na definice o poezii.
Já si tohle sumíruji v hlavě už dlouho. Právě proto, že mě tuze zajímá třeba na Písmáku trojka Vio, Faust a Miroslawek. Faust publikuje dílko, o němž se domnívám, že původně bylo úplně normální, pak z něj vyhodil všechna nosná slovesa, občas nějaká důležitá podstatná jména - a pak tuhle šifru předhodí čtenářům. Pak si to složitě rozebírají, pod dílkem, a vrcholem pro mě (asi jsem idiot, fakt že jo) je, když přikráčí Miroslawek a rozšafně vysvětlí Faustovi, že příliš DOVYSVĚTLOVAL. KOMU proboha? Miroslawek je ještě bohorovnější. Ten čtenáři apriori pohrdá. A protože to mám zařízené tak, že chybu většinou nejdříve hledám v sobě - nízký práh sebevědomí - říkám si, že mají asi pravdu, a já ji nejsem schopna vstřebat.
Proto mě zaujala tolik tahle diskuze. Proto se tolik ptám.
