smíwání
něco (a řekl bych, že zejména poslední dvojverší) mě přimělo sáhnout do knihovničky po japonské a čínské poezii... a ledacos jsem tam našel... ale nechci tady provádět cvičení z literární komparatistiky, od toho jsou tu jiní "lumeni" a doufám, že už jsem z určitých věcí vyrostl... spíš se chci podělit alespoň o tohle:
SNÍH NAD ŘEKOU
Přes hory poslední
ptáků tah.
Nevidět stop už
po cestách.
Starý muž na křehkém člunu.
Z řídkého lýčí
klobouk má, šat:
Bude mu zima.
Osaměle
v ledové řece
čeká udice.
Třpytivý, drobný
sníh kose bije
do starce, řeky,
třeslice.
(Liou Cung-Juan)
