(požádal jsem Lumiika o laskavé svolení ke zdejšímu umístění jeho obrazu, který jako by vypadl z oka krajině kolem Van Drákova, nevím proč mě to napadlo zrovna takhle. Chtěl bych zde poděkovat též za inspiraci a podat čtenáři nějaké vodítko, aby trochu tušil, jak to tam asi vypadá.)

Když se Boobis dostatečně vynadívá, tak jde v Pravomilových stopách, mílovými kroky, k nádraží v Dálce, aby viděl, co má zase Pravomil za lubem.

Pravomil Křivohlavý: Jednu jízdenku.

Děd Jensen (převlečný za prodavače jízdenek): Do Prahy?

Pravomil Křivohlavý: Ano, do Prahy. Jak to víte?

Děd Jensen (převlečný za prodavače jízdenek): Jsou některé věci mezi nebem a zemí…

[Pravomil čeká na vlak, na nádraží v Dálce. Nádražní rozhlas hlásí, že vlak má kvůli strženému trolejovému vedení, závadě na lokomotivě a stavbě koridoru asi dvě minuty zpoždění, které se ovšem může změnit. Zpozdění se nezmění a opoždený rychlík s jedním vagónem a vypravený pouze proto, aby se mohl Pravomil dostat do Prahy přijíždí. Přednosta stanice (v hlavní roli přednosty Vlasta Burian) zapíská na píšťalku, zvedne plácačku a vrací se do nádražní budovy, kde na něj čeká drážní inspekce.]

Děd Jensen (převlečný za revizora): Kontrola jízdenek. Jedete do Prahy?

Pravomil Křivohlavý: Ano, do Prahy. Jak víte, že jedu zrovna do Prahy?

Děd Jensen (převlečný za revizora): To víte…Vaši jízdenku prosím.

Pravomil Křivohlavý: Jo, počkejte, tady jsem ji někde měl. Asi jsem ji nechal v jídelním voze.

[pozn. autora: jídelní vůz byl připojen mezi Nádražím v Dálce a Prahou. Pravomil si dal omeletu a jedenkrát Mattoni a asi nechal jízdenku na stole.]

Děd Jensen (převlečný za revizora): Tak se tam půjdeme podívat. Tady v tom vlaku nikdo mimo Vás, mě, strojvedoucího a číšníka není. To se musí řádně prošetřit. Na dráze musí být pořádek, to by jinak nešlo. To není žádná legrace pane doktore.

Pravomil Křivohlavý: To doufám.

[na stole, u kterého Pravomil seděl ovšem žádná jízdenka není]

Děd Jensen (převlečný za revizora): Tady žádná jízdenka není.

Pravomil Křivohlavý: No, to taky vidím. Jak se jmenuje ten čísník?

Děd Jensen (převlečný za revizora): Číšník se jmenuje Zdeněk.

Pravomil Křivohlavý: On ji sněd.

Děd Jensen (převlečný za revizora): Cože?

Pravomil Křivohlavý: Sněd mí moji jízdenku.

Děd Jensen (převlečný za revizora): Jak jste na to přišel člověče?

Pravomil Křivohlavý: Zdeněk jí jízdenky. Jízdenka, Zdeněk. Kde je?

Děd Jensen (převlečný za revizora): Co kde je? Jízdenka? Na to se ptám já Vás pane!

Boobis Typewriter (převlečený za číšníka Zdeňka, má přilepený plnovous, aby ho Pravomil nepoznal): Tady jsem.

Děd Jensen (převlečný za revizora): Boo, [zakašle] ehm, ehm, tedy…Zdeňku, neviděl jste tady jízdenku tady pana doktora Křivohlavého?

Boobis Typewriter (převlečený za číšníka Zdeňka, má přilepený plnovous, aby ho Pravomil nepoznal): Viděl.

Děd Jensen (převlečný za revizora): A?

Boobis Typewriter (převlečený za číšníka Zdeňka, má přilepený plnovous, aby ho Pravomil nepoznal): Vše je v pořádku. Vyhodil jsem ji omylem do koše.

Děd Jensen (převlečný za revizora): Tak už to nedělejte. Co to vlastně žvýkáte?

Boobis Typewriter (převlečený za číšníka Zdeňka, má přilepený plnovous, aby ho Pravomil nepoznal): To je žvýkačka.

Děd Jensen (převlečný za revizora): Tak pak je vše v pořádku.

[Pravomil Křivohlavý a Děd Jensen (stále převlečený za revizora) se vrací zpět do vagónu, kde seděl Pravomil a kde má své zavazadlo. Na sedadle leží knížka. Pravomil usedá, loučí se s domnělým revizorem a za zvuků two-two-four, two-two-four, které vydávají kola vlaku o koleje, klidně usíná a zdá se mu krásný sen, jak usíná kotě na zápraží. Vlak mizí v dálce.]