Poslední vyznání
Jen ještě jednou říci mám tě rád,
jen ještě jednou, než si pro mne přijde
ta zubatá, co s ní pak budu spát
a nebudu se nikdy více ptát,
zda slunce zase ráno vyjde.
Jen ještě jednou překročit tvůj práh
a vejít k tobě, jak jsem d osud vcházel,
a cítit zas ten známý vnitřní strach,
že odejdeš mi ve svých myšlenkách,
kam bych tě tak rád někdy doprovázel.
Jen ještě jednou, naposledy snad…
však dveře tvé jsou pro mne uzavřené
a před nimi jen mlčenlivý chlad.
To poslední mé, holka , mám tě rád
na prahu ráno najde rozdrobené.
| 
