|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
|
V manéži života
Na provaze mezi nebem
a zemí,
každý krok stranou
znamená pád.
Snad
hlad po závrati,
z níž vykoupení
není.
Chci létat oblohou
a dole civí
dav.
Hlavy, jak míče,
co vzlétnout nemohou,
jsou bez dechu,
bubliny vzrušení
vášnivě naléhají:
Spadni už!
Držím se tyče,
zoufale,
mé i tvé hříchy troufalé
na koncích balancují
a provaz
je jak nůž.
Pro jejich potěchu
na doraz,
téměř už propadlá propasti,
chycená do pasti
nemohu zpět.
Má touho nezhasni!
Pode mnou
zraky plují, jak hejna krkavců…
Svou tíhu odhazuji
na hlavy zvědavců
a
dávám se v let.
|
|
|
